V této těžké době zdravotnických experimentů, kdy mnozí mají těžké dilema, zda jíst nebo se léčit, dovoluji si nabídnout zdarma alternativu na těchto stránkách. Já zdarma můžu, nejsem vázán Hippokratovou přísahou a lékařskou komorou.

Zpět na "léčivé byliny".

BEZ ČERNÝ 

(SAMBUCUS NIGRA L.)

obrázek ZDE

Syn.: Sambucus vulgaris
Slovensky: Baza čierna

Čeleď: Caprifoliaceae - zimolezovité

Rod:   Sambucus zahrnuje asi 40 druhů, které rostou v mírných a subtropických pásmech (vyjma Afriky).

Bez černý (Sambucus nigra) je vytrvalý, obvykle 1,5 až 5 m vysoký keř, občas ale i až 10 m vysoký strom. Listy vstřícné, řapíkaté, lichozpeřené, s 3 až 7 lístky, jež jsou kopinaté až vejčitě kopinaté, krátce řapíčkaté, na okraji pilovité, na vrcholu zašpičatělé, zejména na rubu chlupaté, po rozemnutí mírně páchnoucí. Květy uspořádány v hustých, vrcholových, plochých chocholících o průměru 10 až 25 cm, 5četné, bílé až nažloutlé, vonné. Plodenství nící, plodem je 5 až 8 mm velká černá bobule, tzv. bezinka. Kvete v VI až VII. Má široké využití v léčitelství, farmacii i potravinářství. Čerstvé plody jsou mírně jedovaté, sušením se tato vlastnost ztrácí.

Lidové názvy

Bezinka, bezinky, kozičky, kosmatice (bezový květ), psí bez, smradlavý bez, smradinky

Stanoviště:

Okraje lesů, paseky, světlé listnaté a lužní lesy, křoviny, podél cest, lidská sídla, skládky, zahrady, rumiště, podél vodních toků, na půdách vlhčích, dusíkatých, humózních.

Rozšíření

V ČR vyjma nejvyšších poloh je rozšířen hojně. Původem je tento keř z Kavkazu, dnes se však již pěstuje v mírných podnebných pásmech všech světadílů – od Evropy přes přední Asii až do západní Sibiře. roste v téměř celé Evropě kromě části Skandinávie a většiny Ruska, dále roste na východě po Kavkaz, Černé moře, Malou Asii, Arménii a Írán, pěstován nebo zavlečen je i v dalších částech světa.

Jedovatost

Čerstvé plody jsou mírně jedovaté, kůra a listy jsou jedovaté! Sám květ však jedovatý není! Listy obsahují toxický glykosid sambucinigrin a alkaloid sambucin, v kůře jsou přítomny třísloviny, alkaloid a pryskyřice, jejíž působení je značně drastické. Při předávkování se otravy projevují silným zvracením, těžkým průjmem, nechutenstvím a celkovou slabostí. Stejné příznaky se ale mohou objevit i při extrémním předávkování bezovými plody, avšak  tepelná úprava a sušení jed v plodech neutralizuje, v kůře a listech snižuje obsah jedovatých složek.

 Využití

Sbírá se květ (Flos sambuci) nebo plody (Fructus sambuci), někdy se sbírávaly i listy, kůra nebo kořeny. Květy se sbírají za suchého počasí nejlépe před jejich úplným rozvitím. Suší se co možná nejrychleji ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C, před úplným usušením se obvykle sdrhují, aby se zbavily silných stopek. Usušenou drogu je třeba chránit před vlhkostí, aby nezhnědla. Plody se sbírají za plné zralosti a suší se stejně jako květ.
Květ obsahuje glykosidy (např. rutin a sambunigrin), cholin, aminy, organické kyseliny, sacharidy, třísloviny, sliz, saponiny, trochu silice a jiné látky. V plodech jsou přítomny antokyanová barviva, organické kyseliny (např. kyselina jablečná, citronová, kozlíková, octová, vinná, propionová), cukr, třísloviny, silice, hořčiny, pentosan, tyrosin, vosk, guma, pryskyřice, vitaminy (hlavně A a B), silice aj.

Květy působí potopudně, močopudně, snižují horečku a příznivě působí na cévní stěny. Podávají se proto zejména při nachlazení a při chorobách cév. Plody bezu působí analgeticky, osvědčily se zejména při migrénách, neuralgiích, při bolestech trojklaného nervu, páteře či kloubů (zde působí i protizánětlivě), příznivě působí i při křečích trávicího ústrojí a při nadýmání. Listy lze použít zevně ve formě zábalu např. při revmatismu, podle některých autorů působí i protinádorově na zevně přístupné nádory, kašovitý obklad z listů údajně dokáže "vytáhnout vodu z kolena", vnitřně ve formě nálevu čistí krev a užívají se i jako součást čajů proti akné.

Květ se podává v nálevu, z plodů je nejlépe použít čerstvou vymačkanou šťávu (šťáva se převaří, smíchá se v poměru 6:1 se 40% lihovinou (např. vodka), přidá se trochu kyseliny citrónové a 15 minut se sterilizuje - podává se pak 8 až 10 polévkových lžic denně po dobu 2 až 3 týdnů), případně se z usušených plodů připravuje odvar.

Z plodů bezu se připravuje bezinkové víno, zavařeniny, povidla, šťáva či likéry, někdy se užívají i k dobarvování vína a jiných potravinářských výrobků, v minulosti se užívaly i k barvení látek. Květy se užívají k přípravě nápojů, lze je i pojídat smažené (tzv. kosmatice)

Všechny části rostliny mají léčivé účinky a v minulosti se s nimi léčilo téměř všechno, výhonky bezu se používaly na zmírnění bolesti zubů, mladé lístky smíchané s ječnou moukou léčily popáleniny a přikládaly se též na rány způsobené pokousáním vzteklého psa. Práškem z rozemletých suchých listů se zastavovalo krvácení z nosu.

Moderní farmaceutický průmysl má zájem hlavně o plody a květy. Ty kvetou v bohatých soukvětích v červnu a červenci. Mají žlutavou barvu – někdy bílou, někdy odstín slonovinové kosti. V době květu se šíří kolem bezu omamná vůně a i po odkvětu má tato rostlina zvláštní aroma. Soukvětí je chocholkovatý mnohoramenný „vrcholík“. Lidé ho obalovali a smažili podobně jako květák. Květy obsahují glykozity, aromatické oleje, tříslovinu, slizovité látky a některé kyseliny. Odvar ze sušených květů je močopudný a podporující pocení. Má diuretické účinky, snižuje horečku a mírní kašel. Z květů se kvašením dá připravit osvěžující limonáda. Bezové víno má výbornou chuť a vůni. Je též využíván jako chuťové korigens.

Plody bezu jsou černé kulaté peckovice a šťáva lisovaná z plodů se dlouho používala na barvení látky, protože má intenzivní tmavěčervenou barvu. Plody obsahují i organické kyseliny, cukr a vitamíny A a C, celá rostlina obsahuje fytoncidní látky, které účinně působí proti bakteriím a mnohým houbám. Šťáva z plodů působí blahodárně při léčení migrén a nervových chorob, zejména při zánětu trojklaného nervu. Čerstvé plody mají projímavý účinek, naopak sušené se používají proti průjmům.

Plody jsou i vyhledávanou potravou některých ptáků, kteří v trusu roznáší nestrávená semínka po okolí a tím napomáhají rozšiřování rostliny. Bez dříve rozšiřovali i lidé, vysazovali ho ve svém okolí v blízkosti obydlí a chlévů, protože věřili že zahání dobytčí mor. V přírodě roste volně na světlých i polostinných místech, na rumištích a má rád půdu bohatou na dusík.

Na Slovensku je bezové dřevo významnou surovinou pro výrobu tradičních hudebních nástrojů – fujar a i na výrobu různých píšťalek. V neposlední řadě se ukazuje být dřevo bezu černého v našich končinách vhodné na výrobu hudebního nástroje didgeridoo, a to technologií klasického ručního vrtání.

Pěstování:

Kromě přírodní formy se bez pěstuje i v několika okrasných odrůdách (např. zakrslé odrůdy, s převislými větvemi, s různě zbarvenými lístky či lístky různých tvarů, plnokvěté odrůdy, odrůdy s různě zbarvenými plody). Bez vyžaduje dusíkatou, humózní a vlhčí půdu, stanoviště může být slunné i stinné.

 

Několik receptů:

 

 

 

Bezinkový sirup s kořeněnou příchutí

 

  Rozpis:

1        kg                  plně vyzrálých bezinek ( plody bezu černého )

0,4     l                     vody

na 1 litr šťávy :

1        kg                  cukru (nebo karamel z něho)

12      g                     kyseliny citrónové ( raději 1 lžička tj. asi 4 g )

15      g                     rozdrceného zázvoru

10      g                     hřebíčku

Příprava:

Bezinky sbíráme plně vyzrálé červenočerné barvy. Důkladně je opereme a zbavíme střapin. Potom je smísíme s vodou v poměru 1 kg bezinek na 0,4 litru vody. Směs pomalu zahříváme za stálého míchání a roztíraní bezinek. Mírně vaříme 15 min., potom směs necháme 12 hodin odležet, pak přecedíme a přepasírujeme přes plátýnko. Je-li šťáva příliš kalná, můžeme ji vyčistit sedimentací. Vyčištěnou šťávu odměříme a zahřejeme, až do mírného varu.

V 1 litru horké šťávy rozpustíme 1 kg cukru a 1 lžičku kyseliny citrónové ( až 3 lžičky asi 12 g ). Po rozpuštění cukru sirup mírně vaříme ještě asi 20 minut.

Pro zlepšení chuti, aróma a medicinálních účinků přidáme současně s cukrem rozdrcený zázvor a hřebíček a sirup scedíme. ( pouze pro dospělé přidáme 0,5 l pravého českého  Tuzemského Rumu, pak už v této variantě nesterilizujeme, ale necháme vychladnout a pak slijeme do lahví a uložíme do lednice. Jednu štamprličku před spaním a mládneme).

Výborná je též varianta, kde místo cukru rozpustíme varem karamel z množství cukru uvedeného v receptu.

Sklenice nahřejeme a zároveň sterilizujeme v troubě na 100 °C asi 10 minut a horký sirup nalijeme do horkých sklenic a zavíčkujeme ( již není potřeba zavařovat ). Sklenice necháme v leže nebo dnem vzhůru vychladnout.

Dvě lžíce tohoto sirupu rozpuštěné v 0,2 litru horké vody s jemně nastrouhaným muškátovým oříškem dává lahodný nápoj, který se podle starých lidových poznatků doporučuje pít před spaním.  

 

 

Bezinková limonáda

 

Rozpis:

Na 5 litrů vody:

700 g               cukru

20   ks             květů černého bezu

1     lžička        citrónové kyseliny

1     ks             středně velkého citrónu nebo dva malé

 

Příprava:

Do vody dáme cukr a kyselinu citrónovou a přivedeme k varu. Vaříme 10 minut a odstavíme. Necháme vychladnout na pokojovou teplotu. Pak přidáme do vody květy a na kolečka nakrájený citrón i s omytou kůrou a necháme 24 až 48 hodin odležet, přičemž alespoň dvakrát denně promícháme. Po této době citrón do vody vymačkáme a pak všechno přecedíme do předem připravených a omytých PET lahví. Láhve musí být dokonale čisté jinak hrozí, že se nám obsah zkazí (mírný zákal ze začátku není na škodu, ten se dalším skladováním usadí na dně láhve), dále láhve musí mít dokonalý uzávěr, protože v nich bude dosti vysoký tlak a ty které nebudou mít uzávěr v pořádku vám pak vymalují byt (spíž, sklep atd.). Láhve po naplnění ( asi tak do výše 5 až 7 cm pod hrdlo) uložíme naležato do tmavého a chladného sklepa a asi po třech týdnech kontrolujeme pohmatem, jak jsou láhve tvrdé. Tvrdé proto, že v nich probíhá kvašení při kterém se vytváří kysličník uhličitý (CO2), toto kvašení je závislé na teplotě prostředí, čím je teplota vyšší tím kvašení probíhá rychleji a naopak. Uložením láhví do různých částí sklepa s různou teplotou se dá regulovat doba kvašení limonády a tím rozložit nutnou spotřebu na delší čas. Také množství cukru v limonádě má vliv na dobu a sílu kvašení. Láhve mají být v co největší tmě, ale nemůžete-li splnit tuto podmínku, tak ale v žádném případě na ně nesmí svítit sluníčko. Správný čas limonády je tehdy, když je láhev tak tvrdá, že poklepem zní dutě, ale pozor při otevírání láhve, je v ní takový tlak, že pokud ji otevřete moc rychle dokáže osprchovat nejen vás ale i sousedy do vzdálenosti až 15m. Nezřídka sám láhve otevírám i deset minut, abych zůstal suchý a nešly po mě vosy a jiná havěť cukru chtivá. Tento nápoj je výborný hlavně pro děti s výrazně slabším imunitním systémem, slabšími ledvinami a plícemi. Na druhou stranu si ale musíte být vědomi toho, že jestli tuto limonádu ochutnají vaše děti už ji budete dělat pořád a žádná výmluva neplatí.

 

 

09.08.08 15:03
jan1212
Má zimní verze

Má zimní verze

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (17302 | 35%)
Ne (15542 | 32%)
KNIHCENTRUM.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one