V této těžké době zdravotnických experimentů, kdy mnozí mají těžké dilema, zda jíst nebo se léčit, dovoluji si nabídnout zdarma alternativu na těchto stránkách. Já zdarma můžu, nejsem vázán Hippokratovou přísahou a lékařskou komorou.

Zpět na "léčivé byliny".

BRAMBOR HLÍZNATÝ

LILEK BRAMBOR

(SOLANUM TUBEROSUM L.)

čeleď: lilkovitých  (Solanaceae)

Spolu s pšenicí jde o nejdůležitější pokrmovou rostlinu ve střední Evropě. Brambory se začaly pěstovat v 5.tisíciletí před naším letopočtem v Chile a Peru. V 16. století je do Evropy přivezli Španělé.

Brambor je jednoletá rostlina, oddenkovými hlízami trvalá. Má oddenkové podzemní výběžky s koncovými hlízami, lodyhy přímé, dorůstající asi půlmetrové výšky, šťavnaté, nahoře hranatě křídlaté. Listy přisedlé, přetrhaně lichozpeřené  se 3 až 5 páry vejčitých až okrouhlých čepičkatých lístků, s nimiž se střídají malé nestejné lístky z nichž nejnižší na bázi napodobují palisty. Květenství vytváří postranní, mnohokvěté s růžovou, někdy bílou a někdy nafialovělou korunou.

V Čechách se brambory objevily v 17. století v klášterní zahradě irských františkánů v Praze U hybernů. Někteří šlechtici v Čechách je dostali z Holandska a z Německa. Z té doby také pochází nejstarší české pojmenování: zemské jablko. Skutečného hospodářského významu u nás brambory nabyly až v 18. století. Za Marie Terezie v letech 1771 - 1772 bylo k nám dovezeno hodně brambor z Pruska – Branibor a proto je lidé nazvali "brambury". V té době mírnily bídu a hlad v častých válkách i v dobách neúrody. Na počátku 19. století byly vypěstovány první české odrůdy.

Čím prospívají

Brambory obsahují významná množství stopových prvků – draslík, hořčík, zinek, vápník, fosfor, železo, měď, fluor, sodík, chrom a další. Z vitaminů v bramborách najdeme především vitamin C. Obsah vitamínu C kolísá v závislosti na době a způsobu uskladnění brambor a pohybuje se nejčastěji v rozmezí 9–25 mg/g. Právě obsah vitamínu C a schopnost brambor uchovávat tento vitamín činí z brambor tzv. ochranou potravinu proti kurdějím. Ve výživě brambory plní dále funkci objemovou, tj. dostatečně zatěžují trávicí soustavu a sytící, tj. poskytují dostatek energie ve formě sacharidů.

Slupka brambor navíc obsahuje vitaminy skupiny B, jako niacin, kyselinu pantotenovou a velice prospěšnou kyselinu listovou, která hraje důležitou roli např. při krvetvorbě, pro plodnost a zdravý vývoj plodu v těhotenství.

Toxické látky

Brambory obsahují toxické glykoalkaloidy, především pak solanin a chakonin. Při teplotách nad 170 °C se tyto látky částečně rozkládají. Pro vaření brambor je potřeba použít kmínu, výrazně snižuje hladinu solaninu v bramborách. Vzhledem k poměrně krátké historické době používání brambor jako potraviny, se náš metabolizmus ještě nenaučil dokonale zpracovat nebo vyloučit z těla alkaloidy v bramboru obsažené. Dlouhodobé používaní dávek brambor pro potravinu běžné, bez používání kmínu vede k předávkování solaninem, což má za následek omezenou a bolestivou hybnost všech kloubů, hlavně kloubů dolních končetin, někdy je mylně zaměňována za revmatismus. Rozdíl je jen v tom, že na rozdíl od revmatismu je bolest kloubů stálá, bez typických revmatických zánětů, horeček a sezónních zhoršeních.

Pokud jde o hlízy, nejvyšší koncentrace alkaloidů je pod slupkou a zvyšuje se pokud jsou brambory na světle. Brambory na světle rovněž zelenají, obsah alkaloidů však nemusí s barvou přímo korelovat. Vyšší obsah alkaloidů lze nalézt v okolí oček (pupeny na hlíze) a v blízkosti poranění hlízy. Při předávkování může dojít i ke smrtelné otravě, nicméně otravy bramborami jsou vzácné. Obsah alkaloidů je jedna z vlastností, která se sleduje během šlechtění.

Skladování

Hlízy brambor je nutno skladovat ve tmě, v suchu a chladu, nikoli však mrazu. Ideální podmínky jsou při teplotě 3 až 4 °C a relativní vlhkosti kolem 55 %. Důležité je také dobré větrání. Vyšší teploty vedou k předčasnému klíčení brambor, které je doprovázeno zvyšováním obsahu jedovatého solaninu v hlízách.

Brambory v kuchyni

Brambory nachází v kuchyni široké uplatnění. Používají se jako příloha, hlavní jídlo či jako jedna z ingrediencí (často jedna z hlavních) mnoha jídel. Při vaření brambory neloupejte, když nemusíte.. velké množství minerálů a vitaminů se v bramborách skrývá právě těsně pod jejich slupkou. Lepší je brambory řádně umýt a uvařit celé, teprve pak oloupat, nebo je konzumovat i se slupkou, pokud jsou kvalitní.

Varné typy brambor

Salátové brambory (varný typ A) – je vhodné vařit ve slupce, velikostně jsou mírně větší v příčném průměru než brambory přílohové. Mohou však být celkově menší, kratší a kulatější.

Přílohové brambory (varný typ B) – tyto brambory jsou menší v příčném průměru a právě takové jsou vhodné jako příloha, ale také pro přípravu hranolek, do polévek nebo do gulášů.

Brambory na pyré (varný typ C) – vhodné pro přípravu kaše, knedlíků nebo bramborového těsta jsou vhodné velké brambory s větším příčným průměrem. Vaří se loupané, ale pro přípravu bramborového těsta je vhodnější brambory vařit ve slupce.

Zajímavosti

Inkové na zimu sušili hlízy, Angličané jedli plody se semeny sypané cukrem a skořicí, na vařených bramborách si poprvé pochutnali až u dvora francouzského krále Ludvíka XIII.

Kolumbus nedovezl brambory, ale batáty, sladké plody tropické povíjnice batátové (Ipomoea batatas).

V Evropě se téměř 200 let brambory pěstovaly pouze jako okrasné rostliny.

Smažené bramborové lupínky vynalezl indiánský kuchař amerického milionáře Vanderbilta v roce 1853. Nějak se mu nezdály brambory, z kterých měl udělat přílohu, proto je nakrájel na plátky a usmažil na oleji. Návštěvníci rautu se po nich mohli umlátit.

Kulturní odrůdy brambor se pěstují asi na 18 milionech hektarů, v Česku přibližně na 50 tisících hektarů. Největší evropskou bramborářskou zemí (mimo Ruska - Asie) je Polsko, produkuje 20 mil. tun brambor ročně na 1,3 mil. ha půdy.

Použití v léčitelství   

Brambory se řadí do diety pro zvýšení diurézy. Bramborový škrob se podává vnitřně nebo i klyzmaty tam, kde je třeba chránit žaludeční nebo střevní sliznice. Syrové brambory jsou účinným a příjemně působícím projímadlem.

Při úporném zánětu horních cest dýchacích se osvědčily bramborové inhalace. K tomu se brambory vaří ve slupce s přídavkem petržele a vznikající páry se inhalují.

Kaši z rozmixovaných syrových brambor, používáme na obklady při léčbě ekzémů. Bramborový škrob můžeme používat jako nejjemnější pudr či zásyp.

Při popáleninách, bodnutích hmyzem, při léčbě jizev, hlubokých škrábancích a bolavých kloubech se osvědčuje tento přípravek:

120g kaše z rozmixovaných, oškrábaných syrových brambor smícháme s 20g jemně práškované lékárenské síry, zahřejeme na asi 70 až 75°C, necháme vychladnout, přefiltrujeme, přidáme 1g kyseliny borité, 1g kyseliny salicylové, promícháme a pak používáme k obkladům.

Čerstvá šťáva ze syrových brambor je vynikajícím léčivem zánětu žaludku a žaludečního peptického vředu. Podáváme asi 60ml čtyřikrát denně. Podle povahy potíží u peptického vředu používáme různě odstátou šťávu až po rozmixovanou kaši. Čím jsou potíže větší, tím déle necháme šťávu odstát až 15 min. a pak opatrně slijeme a pijeme, na dně zůstane vrstva škrobu, který ze začátku nepoužíváme. Postupně odstátí zkracujeme čímž nám ve šťávě zůstává stále více škrobu  a pokud ještě po týdnu této léčby máme stále potíže s příjmem  potravy můžeme použít vždy jeden střední brambor velmi jemně rozmixovaný jako lék i potravu čtyřikrát denně. Při dlouhodobé léčbě tři týdny a více šťávu i kaší zředíme vývarem z kmínu kořenného (Carum carvi L.) a to takto:

Půl lžičky kmínu dáme do 1dcl studené vody a přivedeme k varu a vaříme 5 min. a odstavíme, necháme vychladnout a scedíme. Do bramborové šťávy i kaše ze syrových brambor přidáváme vývar z kmínu v poměru 1 díl vývaru na 10 dílů šťávy nebo kaše.

Kontraindikací léčebného podávání syrových brambor je prasklý žaludeční vřed.

Čerstvou bramborovou nať můžeme používat ke koupelím rukou a nohou pří revmatických potížích formou odvaru. Pozor bramborová nať je toxická a taktéž odvar z ní. Tento odvar chraňte před zneužitím nebo nevědomým použitím a hlavně před dětmi – hlavně u dětí hrozí smrtelná otrava !!!

Sedací koupel z čerstvé bramborové natě spolu s  Mařím listem balšámovým  (balsamita major Desf.) v poměru 1:2 až 1:3 (2 až 3 díly Mařího listu) je výborným medikamentem na nekrvácející zanícené hemeroidy. Výluh ze tří lžic směsi a jednoho litru vody nalijeme po 10 minutách do již napuštěné vany. Doba koupele je asi 15 min. a teplota vody by měla být co nejvyšší jakou snesete.

Na popraskané ruce a paty nohou se použijí 2 oloupané a uvařené brambory s jednou lžičkou glycerinu a lžičkou oleje, přidá se voda až vznikne kašička,která se nanese na 10 min. na ruce a 30 min. na paty - poté umýt v teplém mléce, dá se použít i jako kosmetický obklad.

Při cukrovce a vředové chorobě se pije šťáva z brambor 4x denně 1/2 sklenice, přidat med a citrónovou šťávu po dobu 4 týdnů.


Aktualizováno 9.9.2008  21:29

 

 

 


 

19.03.08 23:11
jan1212
Má zimní verze

Má zimní verze

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (17415 | 35%)
Ne (15542 | 32%)
KNIHCENTRUM.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one