V této těžké době zdravotnických experimentů, kdy mnozí mají těžké dilema, zda jíst nebo se léčit, dovoluji si nabídnout zdarma alternativu na těchto stránkách. Já zdarma můžu, nejsem vázán Hippokratovou přísahou a lékařskou komorou.

Zpět na "léčivé byliny".

MIŘÍK CELER

(Apium graveolens L.)

Obrázek ZDE


Říše:                                     rostliny (Plantae)

Podříše:                              cévnaté rostliny (Tracheobionta)

Oddělení:                           krytosemenné (Magnoliophyta)

Třída:                                    vyšší dvouděložné (Rosopsida)

Řád:                                      dřínotvaré (Cornales)

Čeleď:                                  miříkovité (Apiaceae)

Rod:                                      miřík (Apium)

Druh:                                    miřík celer (A. graveolens)

Binomické jméno:          Apium graveolens L.

Variety:                              

·         celer řapíkatý (Apium graveolens L. var. dulce)

.        celer bulvový (Apium graveolens L. var. rapaceum)

     celer listový (Apium graveolens L. var. secalinum)

·         Apium graveolens L. var. silvestre                          

 

Popis rostliny:

Miřík je dvouletá bylina z čeledi miříkovité, vysoká 30 – 90 cm. Má vřetenovitý kořen a lesklou přímou lodyhu a pěstuje se jako zelenina pro své bulvy a listy.

Listy jsou lichozpeřené, ostře zubaté, aromatické. V prvním roce vytvářejí růžice, v druhém pak listy tmavou. Jeho krémově zelené květy se rozvíjejí v pozdním létě v druhém roce života.

 Rostlina se pěstuje hlavně pro svou jedlou bulvu.


Stanoviště:
Pěstuje se na slunečném místě, chráněném před větrem, v dobře propustné, vlhké a úrodné půdě.


Období květu:

Kvete od května do srpna.


Použitelné části: Sbírají se listy, které se odtrhávají v pozdním létě a semena, sklízené po dozrání.


Léčivé účinky:

Již ve starém Egyptě byl celer používán jako koření, ale především jako přírodní afrodiziakum. V lidovém léčitelství je celer chronicky známý pro svůj blahodárný vliv na mužskou potenci, ale jeho léčebné účinky výrazně přesahují tuto běžnou pověst.

Semena miříku uklidňují nervy, listy zas podle některých obsahují hormon velice podobný inzulínu.

Celer jako ochránce před mikroorganismy

Celer obsahuje velké množství éterických olejů, hlavních původců jeho typického aroma. Vysoký obsah těchto éterických látek má svůj smysl pro rostlinu samotnou, slouží totiž jako ochrana před možnými záškodníky, jako jsou plísně, bakterie a jiní vetřelci. Působí jako ochranný štít rostliny, stejně tak ale mohou ochránit i naše tělo, především naše sliznice. Při konzumaci celeru se tyto látky uvolňují při cestě trávicím traktem na všechny jeho sliznice, v ústech, v žaludku, ve střevech a působí tu stejně, jako u samotné rostliny - antibakteriálně a antimykoticky - jsou účinnou ochranou a dezinfekcí našeho trávicího traktu. Podobně působí i v jiných částech našeho těla, zabíjejí infekce v ledvinách a močových cestách. V mnohém se tedy působení celeru podobá fenyklu. Nejinak je tomu i s působením na dýchací cesty při nachlazení.

Celer versus angína, chřipka a nachlazení

Dezinfekční účinky celeru nacházejí své uplatnění i v případě onemocnění dýchacích cest. Celerové silice pomáhají s rozpouštěním hlenu a zároveň dezinfikují sliznice, čímž nám pomohou s jejich čištěním a zároveň zabíjí mikroorganismy. Celer je tedy i strašákem na kašel a rýmu a je vhodným doplňkem léčby nachlazení, užívaný především v syrovém stavu. Nejúčinnější je při léčení nachlazení šťáva z čerstvého celeru, která obsahuje nejen ony éterické dezinfekční látky, ale i velké množství vitaminů a minerálů, které posilují naši imunitu.

Vitaminy a minerály obsažené v celeru

Celer obsahuje mnoho velmi potřebných vitaminů a  minerálů. Je považován za významný zdroj vitaminů skupiny B, protože obsahuje všechny vitaminy z této skupiny ve vyváženém množství, je zdrojem tzv. B-komplexu. Vitaminy skupiny B jsou velmi důležité např. pro zdravou kůži, nehty a vlasy, správnou funkci jater a střev, ale i pro "silné nervy". Jejich dostatek v těle napomáhá člověku k udržení dobré psychické kondice, celer nám tedy může pomoci i na duši - v boji proti stresu a depresi.

Listy celeru obsahují velké množství vitamínu C, dokonce více, než citron.

Dalšími zastoupenými vitaminy jsou např. vitamín A, K a E.

V celeru najdeme i řadu důležitých minerálů, jsou to např. draslík, hořčík, chróm, sodík, vápník, železo, zinek a jód - a to v poměrně vysokých dávkách. I tyto minerály jsou pro naše tělo velice potřebné a v běžné stravě často nepříliš zastoupené.

Celer léčí klouby

Celer působí jak přírodní diuretikum - prostředek, který podporuje tvorbu moči, a tak čistí náš pohybový aparát, rozpouští usazeniny a pomáhá je odplavovat z těla. Je proto velkým pomocníkem při léčbě nemocí pohybového aparátu, jako jsou revmatismus, dna a artritida. Především pravidelné užívání syrového celeru nebo celerové šťávy by mělo zmírnit problémy spojené s těmito nepříjemnými neduhy a ulevit našim kloubům.

Další významná působení celeru na naše tělo

Látky obsažené v celeru snižují hladinu krevního cukru, neměl by tedy chybět na talíři všech diabetiků. I lidé trpící vysokým tlakem by ho měli zařadit jako pravidelnou součást svého jídelníčku, protože přirozenou cestou snižuje krevní tlak. Působí také jako stimulant produkce žluče, čímž napomáhá trávení. I pro žaludek je velkým pomocníkem, pomáhá ho chránit před žaludečními vředy a dokonce urychluje jejich léčení.

Lidé, kteří trpí nervovými poruchami a poruchami spánku (dokonce lze pozorovat kladný účinek na Touretteův syndrom a ADHD ), mohou užívat 2x denně po poledni a večer syrovou celerovou šťávu s výbornými výsledky, již po vypití jedné nebo dvou sklenic se nervové poruchy výrazně zklidňují a upravuje se spánek.

Dokonce pití syrové celerové šťávy ve směsi karotka-celer-petržel-špenát má vliv na rychlejší vystřízlivěni nebo i jako protijed při otravě alkoholem.

 Hlíza obsahuje 84% vody. Obsah sacharidů je čtyřikrát větší než v listech a stvolech a obsah draslíku je o 50% nižší. Ve srovnání s listy a stvoly je v hlíze jen stopa sodíku. Také obsah železa a křemíku je asi o 50% nižší. Listy celeru obsahují velké množství vitaminu C, dokonce více, než citron.

Bylinková kuchyně:

Rozmělněná semena se přidávají do celerového salátu, polévek, směsí koření a marinád. Aby listy neztratily své aroma, přidávají se do pokrmů až na poslední tři minuty.

Miřík celer je dvouletá bylina z čeledi miříkovité. Je pěstována jako zelenina pro své bulvy a listy. Listy, zvláště jejich řapíky, se vybělují, aby měly křehčí chuť.

Celerová nať může pocházet ze dvou variet celeru: – v Česku ze známého celeru bulvového nebo naťového, který se pěstuje v západní Evropě, Asii i Americe.

List celeru působí močopudně, je vhodný pro revmatiky a diabetiky, uklidňuje, a podporuje trávení. Je to výrazné aróma balkánské, středomořské, americké i anglické kuchyně. Celerová nať i semeno je častou součástí kořeninových směsí pro grilování.

Moderní výzkum této rostliny

Výzkumníci z Illinoiské univerzity oznámili, že látka obsažená ve velkém množství v celeru a zelených paprikách může narušit fungování klíčové složky provázející zánětlivou reakci v mozku. Tento objev bude mít vliv na výzkum stárnutí a některých nemocí, jakými je třeba Alzheimerova choroba a roztroušená skleróza.

Zánět může být požehnáním, ale i pohromou. Je to kritická část imunitní reakce těla, která za normálních okolností snižuje poškození a podporuje uzdravování. Když se ale vydá špatnou cestou, může zánětlivá odpověď vést až k vážným fyzickým a duševním problémům.

 „Zánět hraje klíčovou úlohu při mnoha neurodegenerativních onemocněních a také může mít za následek zhoršení kognitivních funkcí a poruchy chování, které se objevují při stárnutí.
Nová studie se zaměřila na luteolin – flavonoid známý svou schopností bránit zánětlivé reakci v různých typech buněk mimo centrální nervový systém. Cílem studie bylo určit, zda by luteolin mohl snižovat také devastující vliv zánětlivých procesů v mozku,“ řekl profesor zoologie a hlavní výzkumník Rodney Johnson. 

Výzkumníci nejprve studovali vliv luteolinu na mikroglie. Tyto mozkové buňky jsou klíčovou složkou imunitní obrany. Když se kdekoliv v těle objeví infekce, mikroglie reagují produkcí zánětlivých cytokinů, chemických poslíčků, které v mozku hrají roli koordinátora obranné reakce celého těla proti narušitelskému mikroorganismu. Tato reakce je spojována s nejzřetelnějšími příznaky nemoci: ospalostí, ztrátou chuti, horečkou a apatií a někdy s dočasně zhoršenou schopností učení a pamětí. Zánět neuronů může u některých z nich vést až k jejich sebedestrukci s možnými vážnými následky, pokud vše probíhá příliš rychle.

 Asistentka výzkumu Saebyeol Jang studovala zánětlivou reakci v mikrogliálních buňkách. Podporovala zánět vystavováním těchto buněk vlivu lipopolysacharidu (LPS), což je součást buněčné stěny bakterií.

Ty buňky, které byly vystaveny také vlivu luteolinu prokázaly významně sníženou zánětlivou reakci. Jang ukázala, že luteolin zastavil produkci cytokinu, hrajícího klíčovou roli při zánětlivých procesech – interleukinu-6 (IL-6). Účinek luteolinu byl velmi dramatický a vedl až k 90 procentnímu poklesu produkce IL-6 u buněk ošetřených LPS.
„To byla tak účinná inhibice jako žádná jiná, s kterou jsme dosud měli co do činění,“ řekl Rodney W. Johnson.

 Funkce  luteolinu

Jang začala pozorovat skupinu proteinů zahrnutých do vnitrobuněčné signalizace, nazvané transkripční faktory, které se spojují se specifickými „promočními“ oblastmi DNA a zvyšují jejich transkripci do RNA a následný „překlad“ do proteinů.

S použitím metody EMSA (electromobility shift assays), která měří připojení transkripčních faktorů k DNA promotorům. Jangová nakonec určila, že luteolin inhibuje produkcí IL-6 ochranou aktivátorového proteinu-1 (AP-1) od navázání IL-6 promotoru.
AP-1 je střídavě aktivováno proteinovou kinázou (JNK). Jangová zjistila, že luteolin inhiboval fosforylaci JNK v buněčné kultuře mikroglií. Nedostatek JNK k aktivaci AP-1 transkripčního faktoru to ochránilo od připojení k oblasti promotoru na genu IL-6 a transkripce se zastaví. Aby se zjistilo, zda luteolin bude mít podobné účinky „in vivo“, dali výzkumníci myším luteolin do pitné vody 21 dní před injekcemi LPS.
Myši, kterým byl podáván luteolin, měly významně nižší koncentraci IL-6 ve své krevní plasmě za čtyři hodiny po injekci LPS. Luteolin také snižoval transkripci IL-6 indukovanou LPS v hipokampu, což je oblast mozku, která je rozhodující pro prostorové učení a paměť.
„Výsledky ukazují na možnost využít luteolinu nebo podobných bioaktivních složek v léčbě zánětu neuronů,“ řekl Johnson.

 „Bylo by možné použít flavonoidy k inhibici JNK a zmírnění zánětlivých reakcí v mozku,“ řekl. „Zánětlivé cytokiny jako například interleukin-6 jsou velmi dobře známé inhibitory určitých typů učení a paměti, které jsou pod kontrolou hipokampu a ten je velmi citlivý na poškození stárnutím,“ vysvětluje Johnson.

 Snížení produkce zánětlivých cytokinů v mozku by mělo omezovat nežádoucí změny vedoucí k „mdlému“ myšlení ve stáří.

Tak co ještě vám stále celer miřík nechutná?

 

   

Použity zdroje:

University of Illinois at Urbana-Champaign.

http://www.fiftyfifty.cz/Celer-neni-jen-prirodni-afrodiziakum-2239160.php

http://cs.wikipedia.org/wiki/Mi%C5%99%C3%ADk_celer

 

24.11.08 21:30
jan1212
Má zimní verze

Má zimní verze

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (17363 | 35%)
Ne (15542 | 32%)
KNIHCENTRUM.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one