V této těžké době zdravotnických experimentů, kdy mnozí mají těžké dilema, zda jíst nebo se léčit, dovoluji si nabídnout zdarma alternativu na těchto stránkách. Já zdarma můžu, nejsem vázán Hippokratovou přísahou a lékařskou komorou.
Úvod do homeopatie - základní informace o působení metody, o historii a o výrobě a ředění homeopatických léků.


ÚVOD DO HOMEOPATIE

Je to metoda, která vychází především z tzv. zákona podobnosti. S oblibou je tento základní princip homeopatie vyjadřován latinským heslem „Similia similibus curantur“, což v podstatě znamená, že podobné se léčí podobným. V tom je také význam názvu homeopatie, totiž „homoios“ je řecký podobný a „pathein“ je řecky cítit, trpět.

Objevitelem, nebo spíše zakladatelem moderní homeopatie je Dr. Christian Friedrich Samuel Hahnemann. Nebyl zřejmě ovšem prvním, kdo tuto základní poučku formuloval. Už Hippokrates (asi 460 až 375 př. n. l.), nazývaný také „otcem západní medicíny“, byl na základě studia tehdy dostupné literatury a vlastních zkušeností schopen onen zákon formulovat. Ovšem Dr. Hahnemann má mimo jiné zásluhu na tom, že vyčerpávajícím způsobem popsal oba způsoby léčby, totiž alopatii i homeopatii a tím také rozdíly mezi nimi. Tyto rozdíly ve filozofii léčby alopatické kontra homeopatické se dají zjednodušeně demonstrovat na ukázkovém praktickém příkladě, se kterým se setkáváme téměř denně:

Máte rýmu a samozřejmě také ucpaný nos. Lékař alopat vám obyčejně předepíše lék, kterým se docílí zklidnění zduřelé sliznice. Na čas se vám sice uleví od projevu nemoci, ale nemoc samotná v organizmu zůstává, byť skryta. Je to pochopitelné, protože předepsaný lék neléčí příčinu nemoci nýbrž její syndromy. Příčinou nemoci zvané rýma je virus, ale předepsaný lék byl na zklidnění zduřelé sliznice, čili virus může žít spokojeně dál.

Naproti tomu homeopatické ošetření bude probíhat zcela jinak. Homeopat vám naordinuje prostředek, kterým vám posílí přirozenou imunitu těla natolik, aby virus, posílená imunita zcela přirozeně zlikvidovala. Přitom váš tekoucí nos se uklidní sám po likvidaci viru. Jinými slovy, dodržuje se zde základní pravidlo všech postupů alternativní medicíny, že je potřeba léčit příčinu a ne následek. Přitom homeopatie využívá přirozených a téměř nekonečných možností imunitního systému organizmu tak, že mu poskytuje informace, proti čemu se má zaměřit a jakou silou. K této informaci homeopatie používá neskutečně malých koncentrací látek, které by v koncentraci běžné vyvolaly syndromy nemoci. Tak např. máte vážný zánět plic a my dáme do organizmu navíc látku, která tento zánět vyvolává, ale dáme ji tak zředěnou, že nepředstavuje žádný problém pro imunitní systém. Jenže v homeopatiku zůstává informace o tom, kolik tam bylo původně nebezpečné dávky a na tuto informaci imunitní systém reaguje a má dojem, že organizmus je napaden daleko více, než je samotná skutečnost. Tím imunitní systém začne dělat protiopatření na daleko větší ohrožení než je skutečnost a díky této vyprovokované imunitní reakci se značně urychlí léčení. Dokonce i v případě, že imunitní systém neumí reagovat na některá ohrožení, jsme schopni ho to touto metodou naučit, nebo v případě chybných reakcí imunitního systému jako např. u alergií, jsme schopni imunitní systém naučit reagovat bezchybně.

VÝROBA HOMEOPATICKÝCH LÉKŮ

Jak se takovéto homeopatické léky vyrábějí, vám popíšu níže a to i když nejsem zastáncem domácí výroby homeopatik nezkušenými laiky, kteří hodlají teprve experimentovat a učit se. Je to příliš vážné téma, které vyžaduje vědomosti, zkušenosti, preciznost a zodpovědnost především. Pokud nemáte zkušeného homeopatika, který vás povede ve vašich začátcích, tak prosím začínejte s nevážnými nemocemi typu rýmy a raději sami na sobě, neexperimentujte na jiných a už vůbec ne na dětech. Pozor nevhodně určený způsob léčby, nedůsledně nebo chybně vyrobené homeopatikum, chyba při ředění může mít za následek nevratné poškození zdraví nebo dokonce může způsobit smrt.

 

ŘEDĚNÍ, POTENCE, DYNAMIZACE HOMEOPATICKÝCH LÉKŮ

Vzhledem k tomu, že konečná kontrola efektu ředění je ve skutečnosti nemožná díky téměř nekonečně malým koncentracím látek, musí se všechny pochody ředění, provádět maximálně precizně.

Pokud se jedná o velkovýrobu, tam jsou veškerá opatření přesně stanovena, ale poněkud horší situace je při výrobě určitých látek v běžné lékárně. Totéž samozřejmě platí pro výrobu některých prostředků doma. Proto pro pořádek zopakuji opatření, která musí být dodržována i při práci v „polních podmínkách“:

a)      Výběr, sběr a příprava materiálu, především bylin, musí být maximálně pečlivá. Např. doba sběru, výběr bylin nebo jejich částí, buď v květu, před rozkvětem apod., dále pak správné sušení, skladování atd. S oblibou říkám, že účinnost byliny ovlivňuji od toho okamžiku, kdy se na ni poprvé podívám.

b)      Správná úprava základního materiálu (mletí, drcení, lisování) a výběr vhodných prostředků (nerez ocel, sklo, umělé hmoty). K tomu podotýkám, že umělé hmoty nejsou nejvhodnější.

c)      Čistota látek pro ředění a míchání (líh, destilovaná voda, vazelíny).

d)      Čistota nádob a nářadí. Po každé operaci je třeba vše důkladně očistit, nebo běžně vyvařovat apod.

e)      Pro maceraci vybírat vhodné nádoby (zejména tmavé sklo nebo porcelán), vhodnou teplotu a vhodné prostředí (umělé teplo nebo ne, na slunci nebo ne, atd.).

Základními typy ředění jsou dva systémy.

Je to ředění centezimální, označované písmenem C, které užívají v Evropě Francouzi a pak obě Ameriky a ředění decimální, označované písmenem D, které užívá zbytek Evropy. Užívá se také označení CH, což znamená centezimální Hahnemann.

Homeopatické decimální ředění D

Nejčastěji se ředí tekuté látky. Při ředění decimálním (D) – desetinném – se postupuje tak, že se na jeden díl základní látky (základní tinktury nebo esence) přidává devět dílů ředidla (rozpouštědla), kterým bývá nejčastěji líh o koncentraci 30 až 50%, ale také voda, glycerin a výjimečně i olej.

   Podle paragrafu 1 lékopisu je základní tinkturou směs složená ze stejných dílů bylinné vylisované šťávy a etanolu (lihu). Základní tinktura se označuje D 0 (D nula).

Tedy:

1 díl základní látky D 0 + 9 dílů ředidla = ředění D1 (potence).

Směs se musí silně 21x střepnout shora dolů. Z tohoto ředění se pokračuje dále:

1 díl ředění D1 + 9 dílů ředidla = ředění D2 a opět střepat. Z tohoto ředění se pokračuje dále:

1 díl ředění D2 + 9 dílů ředidla = ředění D3 a opět střepat. Z tohoto ředění se pokračuje dále:

 A tak můžeme pokračovat libovolně dlouho. Velké D tedy znamená decimální ředění a číslice znamená počet ředění, nebo také počet nul při vyjádření poměru. Tedy:

D1 = jedna nula          = 1 : 10

D3 = tři nuly                = 1 : 1 000

D6 = šest nul              = 1 : 1 000 000 atd.

 

Jelikož v homeopatii platí zásada, že ředěním účinek roste, nazývá se tento postup potencováním, tedy umocňováním léku. Výraz Dx (kde x je číslo) znamená pak potenci léku, možno říci také sílu léku.

Silné protřepávání se nazývá dynamizace, protože se tím zesiluje účinek léku. Proto také celému postupu se říká dynamizace léku.

 

Homeopatické centezimální ředění C

Při ředění centezimálním (C) – setinném – se prakticky postupuje stejně, ale poměr ředění je 1 : 100. Čili např.

1 kapka základní tinktury + 99 kapek ředidla = potence C1

1 kapka potence C1 + 99 kapek ředidla = potence C2 atd.

 Při tomto centezimálním ředění označuje písmeno C právě toto ředění (1:100) a číslice pak stupeň ředění, nebo také polovinu počtu nul. Tedy:

C1 = dvě nuly              = 1 : 100

C3 = šest nul               = 1 : 1 000 000

C6 = dvanáct nul         = 1 : 1 000 000 000 000 atd.

 

Homeopatické léky se podle potence – ředění dělí na:

 

                                               decimální                           centezimální

Nízké (hluboké) potence  od  D1 do  D6                        od  C1 do  C5

Střední                                   D6      D12                              C7       C9

   ale také                               D12    D15                                        

vysoké                                   D16     D29                             C10     C15

Velmi vysoké                         D30 a výše                             C16 a výše

 

Známou zajímavostí je, že od D23 není v ředěné směsi statisticky vzato už ani jedna molekula základní látky, což vyplývá z Avogadrova zákona. Přitom právě léky o vysoké potenci mají vysokou účinnost.

 

 ZPŮSOBY ŘEDĚNÍ HOMEOPATICKÝCH LÉKŮ PODLE OBSAHU ÚČINNÝCH LÁTEK V ZÁKLADNÍ LÁTCE

Pro jednoduchost a možnost samopomoci je nejlépe vycházet z „Homeopatického repetitoria“, které vydala Německá homeopatická unie. Klasická homeopatie rozlišuje devět základních paragrafů (způsobů) pro přípravy homeopatických prostředků.

§1. Podle tohoto paragrafu se připravují esence pouze z dokonale šťavnatých bylin a jejich částí, ze kterých lze vylisovat nejméně 60% šťáv (podíl hmotnosti).

Byliny nebo jejich části (kořeny, natě, listy, květy, plody) sbírané ve správných ročních a denních dobách rozmělníme (třeba v mixeru) a dobře vylisujeme šťávu (pro tento účel je také vhodný kvalitní odšťavňovač). Tu pak smícháme s alkoholem o koncentraci 90% v poměru 1 : 1 (hmotnostně, protože jde o váhový poměr). Směs se dobře promíchá a nechá se tři dny stát v uzavřené nádobě. Pak se přefiltruje. Obsah léčivých látek se v tomto případě vyjadřuje poměrem ½.

První čtyři potence – D1, D2, D3, D4 – z těchto esencí se získávají postupným ředěním ředidlem (rozpouštědlem), v daném případě lihem 45%. Pro první potenci – D1 – se berou dva díly esence D0 a 8 dílů lihu 45%. Směs se silně 21x protřepe a máme potenci D1. Další potence se pak ředí tak, že se bere pouze jeden nižší potence a 9 dílů lihu 45%, čili příklad:

10 ml potence D1

50 ml lihu 80%

40 ml destilované vody

Po protřepání dávají 100 ml potence D2. Uvedené množství lihu a vody dává koncentraci 45%.

 Pokud se připravují roztoky centezimálním způsobem (C), bere se pro první ředění 2díly esence a 98 dílů lihu 45%, pro další potence pak vždy 1 díl nižší potence a 99 dílů lihu 45%, vše ve váhovém (hmotnostním) poměru. Postup je tedy obdobný jako u decimálního způsobu ředění.

§2. Podle tohoto paragrafu se zpracovávají méně šťavnaté byliny a jejich části.   

Postupuje se ze začátku stejně jako podle paragrafu 1, tzn., že se vylisovaná šťáva slije a odstaví bokem, ale rozmělněná masa byliny se zalije lihem 90%. Lihu se ovšem použije nejprve pouze polovina hmotnosti vytlačené šťávy. Např. pokud je vytlačené šťávy 80 g, pak se do rozmělněné masy nalije 40 g lihu 90%. Rozmělněnou masu pak dobře promícháme a přidáme další líh 90% tak, aby se celkové množství použitého lihu rovnalo dvojnásobku množství vylisované šťávy. Čili pokud vylisované šťávy bylo 80 g, přidáme do160 g lihu 90% tj. 120g lihu, protože 40 g jsme již použili výše.

Oba roztoky – šťáva bez lihu a rozmělněná masa s lihem – se pak smíchají a odstaví na 8 až 14 dní (nejlépe asi 10 dní) na tmavé, teplé místo. Denně protřepáváme. Potom se vše přecedí a zbylá rostlinná směs se dobře vylisuje. Získaný roztok se nejdříve nechá několik hodin ustát, kvůli usazení kalů a pak se přes papírový filtr přefiltruje. Je lépe předtím čirou šťávu opatrně odsát. Obsah léčivých látek se vyjadřuje, stejně jako u paragrafu 1, poměrem ½. Potence je to taktéž D0. Další ředění pak probíhá podle paragrafu 1, tzn., že první ředění se provádí dvěma díly esence a osmi díly lihu 45% a pak vždy 1 díl nižší potence a 9 dílů lihu 45%. Obdobně je to u ředění centezimálního.

 §3. Podle tohoto paragrafu se připravují esence z málo šťavnatých rostlin nebo jejich částí. U těchto bylin bývá často větší podíl léčivých slizů.

Ze začátku se postupuje stejně jako podle paragrafu 1 a 2. Po vylisování šťávy se tato uloží na chladném místě. Do rozmělněné masy se přidá líh 90% v množství, které se rovná jedné polovině hmotnosti vylisované šťávy. Masa se musí dobře promíchat, nejlépe v mixeru nebo podobném zařízení a pak se přidá líh 90% na poměr 2 váhové díly lihu na 1 díl vylisované šťávy – viz př. v §2. Smíchanou masu s lihem odstavíme na 8 až 14 dní (obyčejně 10 dní) a denně jí protřepáváme. Po stanovené době slijeme šťávu uloženou na chladném místě s onou masou dohromady, dobře promícháme a na několik hodin odstavíme. Pak odsajeme čirou tekutinu a zbytek přefiltrujeme. Esence má obsah léčivých látek (léčivou sílu) 1/3. Jedná se samozřejmě také o potenci D0.

Pro přípravu první potence D1 se berou 3 díly esence a 7 dílů (hmotnostně) lihu 60%. Další ředění je shodné s ředěním podle §1 a §2, pouze s tím rozdílem, že pro další ředění se užívá líh jen 30%. Pro ředění na C1 se berou 3 díly esence a 97 dílů lihu 60%. Pro C2 a vyšší se pak používá líh zase jen 30%.

 §4. Podle tohoto paragrafu se zhotovují tinktury ze suchých bylin, sušených podle příslušných pravidel, případně z jiných organických surovin. Postup je zcela jiný než byl u předchozích paragrafů.

Materiál se rozemele na jemný prášek, který se smísí s polovičním množstvím lihu. Množství lihu se stanoví podle hmotnosti rozemletého prášku a to celkem 10 dílů lihu 90% na 1 díl rozemletého prášku. Prášek se všechen nejprve smísí a 5 díly lihu 90% (pětinásobek hmotnosti prášku) a nechá se pak vyluhovat asi dva dny. Směs bychom měli často promíchávat. Pokud tak nemůžeme promíchávat z jakéhokoliv důvodu, pak musíme nechat vyluhovat 4 dny. Potom se teprve dolije zbytek vstupní hmotnosti lihu, tzn. 5 dílů.

Celé se na 14 dní odstaví, pak se tinktura slije a zbytek se vylisuje. Obě tekutiny se smíchají a přefiltrují. Doporučuje se nechat usadit kaly a čirou tekutinu nejprve odsát. Obsah léčivých látek je 1/10. Prvotní tinktura ale odpovídá potenci D1.

Tinktura z jiných surovin, např. živočišného původu, se připravuje tak, že se 1 váhový díl rozmělněné masy zalévá 10 díly lihu 90%. Celé se na 14 dní odstaví a co nejčastěji promíchává. Po 14 dnech se kapalina slije, masa vylisuje a obě kapaliny se smísí. Celek se nechá asi dva dny usadit, sedimentovat a pak se přefiltruje. Obsah léčivých látek je 1/10. Prvotní tinktura odpovídá potenci D1. Dále se ředí 1 díl tinktury na 9 dílů lihu 45%, to dává vždy vyšší potenci.

 §5. Podle tohoto paragrafu zhotovujeme vodné roztoky. Platí to samozřejmě pro látky ve vodě rozpustné např. soli, mumium apod.

Roztok se získává tak, že se 1 váhový díl léčivé suroviny rozpustí v 9 dílech destilované vody. Takto se jednoduše získává potence D1. Dále se ředí běžným způsobem, tzn. 1 + 9 váhových dílů.

Pro získání potence C1 se bere 1 díl suroviny a 99 dílů destilované vody a musí se 100x protřepat.

 §6. Podle tohoto paragrafu se zhotovují lihové roztoky ze surovin rozpustných v lihu, podle individuálních receptur.

Připravují se obvykle rozpuštěním 1 váhového dílu suroviny v 9 dílech lihu 90, 60 nebo 45%, přičemž 60% je nejběžnější koncentrace. Nechává se 14 dní vyluhovat a pak se slévá a podle potřeby filtruje. Tímto způsobem získáme potenci D1. Další dvě potence (D2 a D3) ředíme lihem stejné koncentrace jako D1 a další vyšší 45% lihem.

U ředění C roztoků postupujeme obdobně, tj. 1 váhový díl suroviny na 99 dílů lihu. Další postup jako u §5 jen místo dest. vody, 60% líh do C2 a další vyšší potence se ředí lihem 45%.

 §7. Podle tohoto paragrafu se připravují triturace (těry, prášky) ze suchých léčivých surovin.

Čisté suroviny, pokud možno pomleté co nejjemněji, se roztírají mícháním s mléčným cukrem v porcelánové misce. Chceme-li získat potenci D1, postup je následující:

Příslušné váhové množství mléčného cukru (9 dílů) si rozdělíme na 3 stejné části. Pak 1/3 celkové hmotnosti cukru nasypeme do třecí misky, předtím velice důkladně vyčištěné a tzv. pěstíkem několikrát řádně protřeme a promícháme v misce. Jde o nezbytné zakrytí (zarovnání) pórů v misce. Pak přidáme léčivou surovinu (1 díl) a 6 minut intenzivně roztíráme. Poté 4 minuty promícháváme lžící, nikdy ovšem kovovou. Pak přidáme druhou třetinu mléčného cukru a opět 6 minut intenzivně roztíráme a 4 minuty promícháváme. Pak přidáme poslední třetinu mléčného cukru a roztíráme intenzivně 40 minut. Tak dostaneme potenci D1, tzn. Složenou z 1 dílu léčivých surovin a 9 dílů mléčného cukru.

Jednotlivé další potence se získávají tak, že se 1 díl léčivé látky rozmíchává (tře) s 9 díly mléčného cukru pro decimální ředění, nebo s 99 díly mléčného cukru pro centezimální ředění.

Takto se připravují léčivé prostředky převážně minerálního charakteru a jejich sloučeniny. Předpokládá se ovšem, že kovy a jejich sloučeniny jsou chemicky čisté. U kovů a podobných, jinak nerozpustných surovin, se může připravit léčivo teprve od potence D8 nebo C4.

 §8. Podle tohoto paragrafu se připravují triturace z kapalin.

Berou se 2 až 4 kapky léčivé kapaliny a nakapou se do mléčného cukru. Léčivá kapalina tvoří 0,1 dílu a mléčný cukr pak 9,9 dílů. Roztíráním, které trvá asi 7 minut, získáme potenci D1. Dále se postupuje při dalším ředění obvykle, tzn. 1 díl léčivé substance + 9 dílů mléčného cukru.

 §9. Podle tohoto paragrafu se připravují triturace ze základních esencí.

Vezmou se 2 hmotnostní díly esence, zhotovené podle § 1 a 2 a smíchají a roztírají se s 9 váhovými díly mléčného cukru. Míchá se 10 až 15 minut a výsledkem je potence D1. Dále se postupuje běžným způsobem.

Z esence vyrobené podle §3 se musí vzít 3 hmotnostní díly a smícháme je s 9 díly mléčného cukru. Rovněž zde dostaneme potenci D1.

Podle §3 se připravují i vodné roztoky tzv. mixtury a to tak, že se 10 kapek esence rozmíchá ve 30g destilované vody. Většinou slouží rovnou k přímému použití.

Tyto mixtury se v centezimálním ředění připraví tak, že 10 kapek esence bere 300g destilované vody.

 

ZÁVĚR

Pro praktické uplatnění a samopomoci je možno některé § trochu přizpůsobit domácím možnostem. Tak např. specifická hmotnost vody, lihu i ostatních používaných kapalin je tak málo rozdílná, že pro zpracování tak malých množství, která se obvykle doma připravují, se můžou hmotnostní jednotky převést na jednotky objemové. Takže např. místo 10g můžeme použít míry 10ml, což bývá zpravidla výhodnější z hlediska použití např. injekčních stříkaček, odměrných válců apod.

Avšak důrazně varuji před nedodržováním postupů výroby např. nedodržením předepsaných časů, počtem střepnutí, snížení intenzity roztírání apod. Takováto nedůslednost se vždy projeví ve ztrátě kvality a tedy i účinnosti léčebných vlastností homeopatického léku.

 

Zdroj:

 převážně převzato z knihy „Praktická homeopatie-Cesta ke zdraví pro celou rodinu“, od ing. Jiřího Janči.

 

vloženo 2.6. 2009

02.06.09 23:36
jan1212
Má zimní verze

Má zimní verze

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (17285 | 35%)
Ne (15542 | 32%)
KNIHCENTRUM.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one