V této těžké době zdravotnických experimentů, kdy mnozí mají těžké dilema, zda jíst nebo se léčit, dovoluji si nabídnout zdarma alternativu na těchto stránkách. Já zdarma můžu, nejsem vázán Hippokratovou přísahou a lékařskou komorou.


Tuberkulóza

Tuberkulóza (TBC, souchotiny) je chronické bakteriální infekční onemocnění.

Tuberkulóza, z latinského slova tuberculum (hrbolek, nádorek) je chronické infekční onemocnění, vyvolávané bakteriálními zárodky prokázanými v roce 1882 Robertem Kochem, nazývanými Mycobacterium tuberculosis, případně jako Kochův bacil

tuberkulóza člověka: přenos zárodků hlavně kapénkovou infekcí a mlékem tuberkulózního skotu. Tuberkulózním bacilem - Mycobacterium tuberculosis je v současné době infikována celá 1/3 lidstva. Každoročně je ve světě hlášeno asi 8 miliónů nových onemocnění touto chorobou, z nichž je asi 3,6 miliónů postiženo vysoce infekční formou plicní tuberkulózy prokazatelnou již mikroskopií sputa (vykašlaného hlenu). Největší počet nových nálezů připadá na Asii. Na tuberkulózu ročně umírá asi 3 miliony nemocných, převážně v rozvojových oblastech. V naší republice je hlášeno kolem 2000 tuberkulózních onemocnění za rok, z toho plicní formu tvoří 80-85%.

Nejčastějším původcem je, jak již bylo řečeno Mycobacterium tuberculosis hominis, infekce M. bovis (bovinní tuberkulóza) u nás nepřipadá v úvahu. I jiná mykobaktéria mohou vyvolat onemocnění stěží odlišitelné od klasické tuberkulózy. Zdrojem nákazy bývá nemocný člověk, přenos bývá nejčastěji vzdušnou cestou.

Tuberkulózní bakterie napadají nejčastěji plíce (plicní TBC), dále mízní uzliny, hrtan, střeva, ledviny, kosti (kostní TBC), kůži (kožní TBC) a další orgány; přitom vznikají uzlíky (tuberkuly), které mohou v procesu hojení zvápenatět nebo se rozpadají a pokračuje další chorobný proces. Při masivním pomnožení zárodků TBC a jejich roznesením krevní cestou vzniká těžký TBC stav, tzv. miliární TBC. Pokroky v chemoterapii (antibiotika, tuberkulostatika) a zvýšenou hygienou došlo k podstatnému snížení této nákazy především ve vyspělých civilizovaných zemích (poslední dobou však počty nemocných opět stoupají a to i v těch nejvyspělejších zemích). Vysoká schopnost původce choroby vypěstovat si imunitu nutí lékaře kombinovat více druhů velice silných antibiotik, modifikovat stávající antibiotika a hledat nová. Stále však musíme mít na paměti, že je TBC nakažlivá, a že se její dříve charakteristické projevy mění.

Klinický obraz TBC není zcela charakteristický - někteří nemocní nemusí mít žádné symptomy onemocnění, nebo tyto mohou být velmi nenápadné, u některých nemocných bývá v popředí potíží kašel s vykašláváním hlenového či hlenohnisavého sputa, zvýšené teploty, nechutenství, váhový úbytek, celková únava. Při velmi rozsáhlém postižení plic se může objevit i pocit těžšího dechu.

Pro diagnózu je kromě klinického nálezu nutné rentgenologické vyšetření plic, tuberkulinová zkouška (podmínkou pozitivity tuberkulinové reakce je přetrvávání mykobakterií tbc v organismu), bakteriologický průkaz (mikroskopické a kultivační vyšetření). Urychlení kultivace nověji umožňuje radiometrická metoda BACTEC, výsledek touto metodou je možný za 4-6 dní. Princip této metody je detekce oxidu uhličitého se značeným uhlíkem měřičem gama záření.

V průběhu metabolismu bakterií se uvolňuje ze substrátu oxid uhličitý, jehož průkaz je podkladem pozitivního nálezu. K určení typu mykobakterií slouží molekulárně-genetické metody: polymerázová a ligázová řetězová reakce, metoda finger-printing se používá ke zjištění shodného kmene Mycobacterium tuberculosis jako původce onemocnění u různých pacientů. Sérologické testy slouží k vyšetření sérových protilátek proti mykobakteriím. Histologické vyšetření slouží k průkazu specifické granulační tkáně. Dnes již jen zcela ojediněle se provádí průkaz mykobakterií pokusem na zvířeti.

Předpokladem úspěšného řešení problémů, které tuberkulóza v současné společnosti vytváří, je nejen dokonalé poznání zákonitostí jejího vzniku, vývoje a šíření, ale také dokonalé poznání moderních trendů její prevence, vyhledávání a léčby, progresivnější přístupy k sestavování programů její kontroly a zabránění kontaktu (izolace nemocných s otevřenou TBC, ozdravovací plány v chovu skotu), správnou výživu, pohyb na čerstvém vzduchu, ochranné očkování (malé děti) atd. preventivní a profylaktická opatření hygienické služby;

  • tuberkulóza hovězího dobytka (původcem Mycobacterium bovis) – hlášením povinné onemocnění dobytka, méně často prasat, koní, ovcí a koz; nejčastější je tuberkulosa vemene u krav, postiženy mohou být dále plíce, játra, slezina, děloha. Na člověka se přenáší mlékem a vyvolává hlavně tuberkulosu střev;

  • tuberkulóza ptáků (původcem Mycobacterium avium) – hlášením povinné onemocnění u slepic, krůt aj. ptáků, postihuje hlavně zažívací orgány; hubnutí, pelichání, zástava snůšky vajec. Přenosné na hovězí dobytek, na člověka jen při těžké poruše imunity.

Jak se léčí tuberkulóza

Po dobu několika prvních týdnů je nemocný hospitalizován na lůžkovém oddělení, kde se upřesní jeho diagnóza, zahájí léčebný režim a pacient si osvojí nezbytné hygienické návyky. Základním léčebným přístupem je podávání léků, které potlačují růst a množení tuberkulózních bacilů. Podávají se pod dozorem lékaře nebo sestry zásadně v kombinaci tří i více preparátů, které nemocný musí užívat pravidelně a bez přerušení po celou dobu léčby trvající nejméně 6 měsíců. U většiny nově zjištěných nálezů je kombinovaná dlouhodobá léčba vysoce účinná a již po několika týdnech dochází k vymizení tuberkulózních bacilů ve sputu i k vymizení subjektivních příznaků a postupnému hojení chorobných ložisek. Hojivé pochody však zvláště u rozsáhlých nálezů probíhají pomalu a v postižených orgánech zůstávají zbytkové změny ve formě např. jizev nebo zvápenatělých ložisek.

Příčinou neúspěšné léčby, která se vyskytne jen u malého procenta nemocných, může být nejčastěji pozdní záchyt a velký rozsah chorobných změn, celková snížená odolnost nemocného nebo přítomnost průvodních netuberkulózních komplikací. K recidivám, tj. k novému vzplanutí nálezů, dochází nejčastěji u nemocných, kteří přerušovali léčbu nebo jinak nedodržovali léčebný režim.

Nejzávažnějším důsledkem nesprávné léčby je vznik lékové odolnosti, kdy tuberkulózní bacily získávají schopnost množit se v chorobných ložiscích i v přítomnosti podávaných léčiv. Léčba nemocných s lékově odolnými tuberkulózními bacily je obtížná a v mnoha případech neúspěšná, takže nemocný na tuberkulózu i dnes může zemřít. Neméně závažným důsledkem navození lékové odolnosti je nebezpečí nemocného jako zdroje nákazy pro okolí, kdy ohrožení jedinci jsou již od prvopočátku infikováni lékově odolnými tuberkulózními bacily a dnešní léčebné režimy jsou pro ně neúčinné.

Jak se chráníme před tuberkulózou

Z preventivního hlediska platí zásada, že bez zdroje tuberkulózní nákazy není tuberkulózního onemocnění. Základem protituberkulózního programu je proto odkrývání neznámých zdrojů infekce a jejich zneškodnění účinnou léčbou. Jejich vyhledávání je cíleno na nemocné s příznaky, které nasvědčují tuberkulóze (kašel, zvýšené teploty, vykašlávání aj.), s nimiž nemocný obvykle vyhledá svého lékaře. Úlohou lékaře je posoudit celkový stav nemocného a podle následných vyšetření tuberkulózu potvrdit nebo vyloučit.
Pozornost je dále také zaměřena na vyšetřování tzv. rizikových skupin obyvatelstva, u nichž je vyšší pravděpodobnost záchytu neznámých onemocnění. Jsou to především jedinci z rodin a okolí nemocných, dále nemocní trpící některými chorobami (cukrovkou, AIDS) nebo pacienti léčeni přípravky, které snižují odolnost proti tuberkulóze a konečně také osoby ze sociálně ekonomických a etnických rizikových skupin (bezdomovci, přistěhovalci, osamělí a chudobní jedinci, drogově závislí, alkoholici, Romové apod.). Pro malou účinnost bylo u nás upuštěno od dříve často používaných hromadných akcí, při kterých bylo obyvatelstvo vyšetřováno snímkováním hrudníku. Povinné ochranné očkování tzv. BCG vakcínou je u nás nařízeno zákonem. Jeho účinnost není ovšem absolutní, ale ochraňuje před nejzávažnějšími formami tuberkulózního onemocnění v dětském věku a zvyšuje odolnost proti atakám infekce při náhodném styku se zdrojem infekce. Provádí se u novorozenců i starších jedinců vpichem očkovací látky do ramene a účinnost očkování se kontroluje tuberkulinovou zkouškou, při které se do předloktí vpichuje tuberkulin a výsledná reakce se odečítá po 24 - 48 hodinách. Jedinci úspěšně očkovaní BCG vakcínou reagují přechodným zavadnutím a lehkým zánětlivým otokem v místě vpichu tuberkulinu. Děti, které na tuberkulin nereagují, se přeočkují BCG vakcínou.

Tuberkulinová reakce se také využívá k diagnostickým účelům, neboť její pozitivita svědčí o probíhající nebo prodělané tuberkulózní infekci. V těchto případech je rozsah reakce větší a je zřejmé, že u vakcinovaného jedince musí lékař následným vyšetřením rozhodnout, jde-li o projev infekce, nebo jen o výraznější postvakcinační reakci.

Zdravý člověk se musí chránit před tuberkulózou dodržováním všeobecných zdravotních a hygienických zásad. Podezření na možnou tuberkulózní infekci vzbuzují již zmíněné příznaky, zejména přetrvávající kašel spojený s vykašláváním, zvýšené teploty, únavnost apod. V takových případech se musí postižený obrátit na svého lékaře, který provede potřebná vyšetření k vyloučení nebo potvrzení onemocnění. Je nezbytné, aby osoby z uvedených rizikových skupin samy dbaly na dodržování pravidelných kontrol a při výskytu podezřelých příznaků se samy obracely na lékaře se žádostí o přešetření zdravotního stavu.

Jak se má chovat tuberkulózní pacient

Hlavní zásadou nemocného je usilovat o co nejrychlejší uzdravení, což znamená především dodržovat termíny užívání léků po celou dobu léčby, která trvá šest a více měsíců. Tyto zásady jsou povinni dodržovat všichni nemocní především v době po záchytu onemocnění, kdy se pomocí léků rychle zbavují nepříjemných příznaků a normalizují jejich životní funkce. Je však nezbytné, aby nemocný i po této době, kdy se již cítí zcela zdráv, užíval léky podle předpisu lékaře a léčbu nepřerušoval nebo dokonce předčasně neukončil.
Neukáznění nemocní, kteří někdy v období zdánlivého uzdravení nedodržují tuto zásadu, riskují recidivu, tj. znovuvzplanutí nedoléčeného onemocnění. Recidiva vrací nejen onemocnění znovu na samý začátek a zatěžuje nemocného opět nepříjemnými příznaky, ale její léčba vyžaduje složité přehodnocení léčebného režimu zejména v případech, kdy došlo ke vzniku odolnosti na původně podávané léky. Za těchto okolností se může stát, že léčebný režim je neúčinný a z nemocného se stává chronik, u kterého nelze ovlivnit vylučování tuberkulózních bacilů a nemocný může i v dnešní době svému onemocnění podlehnout.
Nemocný musí bezpodmínečně dodržovat ve zvýšené míře obvyklé hygienické zásady, tj. nekašlat bez zakrytých úst, neplivat a vykašlávat do kapesního plivátka nebo do kapesníku. Musí používat vlastní jídelní a toaletní potřeby a dle možnosti se musí vyvarovat blízkého kontaktu se zdravými osobami v rodině, na veřejnosti i ve styku se zdravotnickým personálem, zejména v časných fázích onemocnění, kdy ohrožuje kapénkovou infekcí své okolí.

Převážná většina nemocných se plně vyléčí a může pokračovat obvykle ve svém dřívějším zaměstnání nebo se může rekvalifikovat do jiného oboru. Každý správně motivovaný vyléčený jedinec si je vědom závažnosti překonaného onemocnění i jeho možných důsledků pro okolí a společnost. Proto dbá, aby osoby, které s ním byly v kontaktu, zejména před vypuknutím onemocnění, byly odborně vyšetřeny, jejich zdravotní stav sledován a u dětí byl zkontrolován stav po očkování proti tuberkulóze, případně aby byly děti přeočkovány. Tímto postupem pacient přispěje k tomu, aby byl co nejúčinněji přerušen řetěz šíření tuberkulózy ve zdravé populaci a aby byly co nejdříve zachyceny a kontrolovány všechny případy tuberkulózní infekce, které se mohou v okolí nemocného vyskytnout.


Alternativní způsoby léčby

Podpůrný čaj č.1:

Smil písečný (Flos stoechados)                                 5g

Podběl (Folium farfara)                                             10g

Lékořicový kořen (Radix liquiritiae)                         10g

Konopička (Herba galeopsidis ocholeucae)              17,5g

Truskavec (Herba polygoni avicularis)                      17,5g

Plicník lékařský (Herba pulmonaria)                         20g

Přeslička rolní (Herba equiseti)                                 20g

Příprava čaje (odvar): Všechny složky čaje smíchejte v uvedeném poměru. Pak jednu lžičku této směsi dejte do šálku studené vody a 5-10 minut vařte a pak sceďte.

Užití: Během dne vypijte 1/2 l teplého čaje.

 

Podpůrný čaj č.2:

Tymián (Herba thymi)                                              10g

Rosnatka (Herba droserae)                                      15g

Konopička (Herba galeopsidis ocholeucae)              25g

Truskavec (Herba polygoni avicularis)                      25g

Příprava čaje (nálev): Všechny složky čaje smíchejte v uvedeném poměru. Přidejte tři polévkové lžíce této směsi do 1/2 l vroucí vody, ihned odstavte a nechte 5 minut vyluhovat, poté sceďte.

Užití: Během dne vypijte po doušcích 2-3 šálky teplého čaje.

 

Podpůrný čaj č.3:

Konopička (Herba galeopsidis ocholeucae)              20g

Přeslička rolní (Herba equiseti)                                 20g

Truskavec (Herba polygoni avicularis)                      20g

Prvosenkový kořen (Radix primulae)                        20g

Příprava čaje (odvar): Všechny složky čaje smíchejte v uvedeném poměru. Přidejte tři čajové lžičky této směsi do tří šálků studené vody a 5-10 minut vařte a pak sceďte.

Užití: Během dne vypijte 3 šálky teplého čaje.

 

Slavní nemocní

Na tuberkulózu zemřel Franc Kafka, Jiří Wolker, Ludvík XIII. a pravděpodobně i Wolfgang Amadeus Mozart.



Použity zdroje:

Bylinný receptář – Dr. med. Fritz Geiger

http://cs.wikipedia.org/wiki/Tuberkul%C3%B3za#searchInput

http://www.zdrav.cz/modules.php?op=modload&name=News&file=article&sid=2255

http://www.tuberkuloza.cz/

 

Nahoru

 

28.08.13 15:24
jan1212
Má zimní verze

Má zimní verze

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (17341 | 35%)
Ne (15542 | 32%)
KNIHCENTRUM.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one