V této těžké době zdravotnických experimentů, kdy mnozí mají těžké dilema, zda jíst nebo se léčit, dovoluji si nabídnout zdarma alternativu na těchto stránkách. Já zdarma můžu, nejsem vázán Hippokratovou přísahou a lékařskou komorou.


LUPÉNKA (psoriasis)

Lupénka je běžně považována za neinfekční kožní chorobu, protože na kůži jsou vidět nepřehlédnutelná ložiska suché bílé šupinkovité kůže, někdy mokvající a jindy krvácející. Nejčastěji se ložiska vyskytují na velkých kloubech, loktů, kolen a vlasové části hlavy. Obvykle se lupénka zhoršuje po prodělaných horečnatých onemocněních, po psychických traumatech, na jaře a na podzim, když v létě a v zimě naopak nastává zklidnění. Přesto, že alopatičtí lékaři stále považují lupénku za kožní chorobu, zcela evidentně to tak není a nejmodernější výzkumy dávají za pravdu léčitelům, kteří vždy tvrdili, že lupénka je druhotný projev jiné skryté specifické poruchy, poruchy žlučového hospodářství. Nejedná se tedy o konkrétní poruchu žlučníku, játry nebo slinivky, ale pravděpodobně se jedná o mírnou specifickou disfunkci, všech těchto orgánů.

Léčba je pro postiženého velice složitá a náročná z hlediska vnitřní disciplíny, ale za to s téměř stoprocentní jistotou úplného vymizení příznaků. Jisté stravovací zásady  se už musí dodržovat celý život, jinak se kožní projevy disfunkce žlučového hospodářství celkem určitě v různém čase vrátí.

Léčba lupénky je však velice specifická pro každého pacienta, protože lupénka je reakce na disfunkčnost vícera orgánů, přičemž neznáte míru disfunkčnosti jednotlivých orgánů. Popíšu tady léčbu drastickou, která pomůže snad všem i když pro většinu bude zbytečně bezohledná. Časem však určitě zjistíte, které zapovězené potraviny ve vašem specifickém případě můžete bezproblému používat.

Lupénka je podle klasické medicíny „nevyléčitelnou" nemocí, protože nejsou známy její příčiny. Klasická léčba tedy příznaky choroby pouze potlačuje nebo zmírňuje.

U lehčí a středně těžké lupénky je možné si pomoci zvláčňujícími a hydratačními krémy nebo koupelovými oleji. Proces nemoci však v hlubších vrstvách kůže příliš neovlivňují. Lékaři v těchto případech předepisují léčebné prostředky, které obsahují kamenouhelný dehet, dithranol, kortikosteroidy nebo calcipotriol. Efekt lokální léčby může zvýšit také UVB záření, které se ale musí provádět pod odborným dohledem. Kůže kštice se léčí pomocí speciálních roztoků a šampónů, které obsahují většinou dehtovou složku.

U těžkých forem lupénky se aplikuje celková léčba ve formě podávání léků, které ovšem mají v menší či větší míře vedlejší účinky, a to i dlouhodobé. Při některých terapiích musí dokonce ženy i muži zabránit početí, aby se zamezilo možnému vzniku deformit u dítěte. I u těžších případů nemoci se doporučuje světloléčba UVB i UVA paprsky. K dlouhodobé cytostatické léčbě je určen přípravek metotrexat, jehož účinek spočívá v zabíjení buněk. Je to lék značně toxický a při dlouhodobém podávání může poškodit játra, ledviny a kostní dřeň, nebo žaludek a střeva. Další léčebnou látkou jsou deriváty vitaminu A, tzv. retinoidy. Jsou určeny pro léčbu nastupujících a obzvláště těžkých forem lupénky. Stejně jako u jiných silných léků se ale brzy objeví podrážděná oční víčka, ucpaný nos nebo popraskané rty. Retinoidy neútočí tolik na játra jako metotrexat, ale je pravděpodobná spojitost mezi nimi a poškozením srdce a kostí. Cyklosporin A se podává tehdy, pokud se za příčinu nemoci bere v potaz chyba imunitního systému. Tento lék utlumuje tvorbu T-pomocných buněk, které jsou odpovědné za reakce přecitlivělosti a nacházejí se v psoriatické kůži ve velkém počtu. V tomto případě je riziko vedlejšího účinku léku na ledviny a játra.

Prvním krokem u těžší formy lupénky je pro mnoho lékařů takzvaná léčba PUVA. Jedná se o kombinaci léku psoralenu a UVA záření. Tableta psoralenu znecitliví kůži na světlo a pacient si potom lehne pod speciální UVA lampu. Ze všech druhů celkové léčby lupénky je PUVA považována za nejméně toxickou.

Vzhledem k vedlejším účinkům u léků klasické medicíny lékaři často v případě lupénky přivírají oči i nad takzvanou alternativní medicínou, která má kořeny ve staré Číně. Jedná se například o akupunkturu, akupresuru, homeopatii, fytoterapii nebo reflexologii; v poslední době se stává velmi populární také kineziologie. Všechny tyto metody a jim podobné se snaží navodit v organismu rovnováhu tak, aby mohla bez problémů probíhat životní energie, která tělu dodává sílu. Tělo je potom samo schopné obnovit své životní funkce a udržovat nás zdravé. Chceme-li navrátit zdraví, je důležité si uvědomit právě spojitost mezi zdravím duše a těla a vysílat sobě i okolí pozitivní myšlenky, které navozují klid a harmonii.

Lupénka je běžně považována za kožní chorobu, protože na kůži jsou vidět nepřehlédnutelná ložiska suché bílé šupinkovité kůže, někdy mokvající a jindy krvácející. Nejčastěji se ložiska vyskytují na velkých kloubech, loktů, kolen a vlasové části hlavy. Obvykle se lupénka zhoršuje po prodělaných horečnatých onemocněních, po psychických traumatech, na jaře a na podzim, když v létě a v zimě naopak nastává zklidnění. Přesto, že alopatičtí lékaři stále považují lupénku za kožní chorobu, zcela evidentně to tak není a nejmodernější výzkumy dávají za pravdu léčitelům, kteří vždy tvrdili, že lupénka je druhotný projev jiné skryté specifické poruchy, poruchy žlučového hospodářství. Nejedná se tedy o konkrétní poruchu žlučníku, játry nebo slinivky, ale pravděpodobně se jedná o mírnou specifickou disfunkci, všech těchto orgánů.

Léčba je pro postiženého velice složitá a náročná z hlediska vnitřní disciplíny, ale za to s téměř stoprocentní jistotou úplného vymizení příznaků. Jisté stravovací zásady  se už musí dodržovat celý život, jinak se kožní projevy disfunkce žlučového hospodářství celkem určitě v různém čase vrátí.

Léčba lupénky je však velice specifická pro každého pacienta, protože lupénka je reakce na dysfunkčnost vícera orgánů, přičemž neznáte míru dysfunkčnosti jednotlivých orgánů. Popíšu tady léčbu drastickou, která pomůže snad všem i když pro většinu bude zbytečně bezohledná.

Co nesmíme:

V prvém případě je nutno se zbavit návyku jíst červené maso ( hovězí, vepřové, zvěřinu husa, kachna, skopové, uzené maso a to i rybí) a všech výrobků z něho ( paštiky, salámy, sádlo, slanina, lůj, umělé tuky, přepuštěné máslo adt.). Přejít na vegetariánství by bylo OK.

Omezit pepř, papriku, hořčici, kapary, hřebíček, nové koření, ocet.

Dále je potřeba přestat ve stravě užívat mléko a mléčné výrobky z něho (mléko, sýry ale třeba i oplatky, které obsahují spousty mléka, Milky Way, Pingui apod.), mimo zakysaných v omezené míře (jogurt, tvaroh, kefír atd.). Toto však, až tak moc neplatí u dětí do 8-10 let a zakyslé neomezovat vůbec.

Dále je třeba vyloučit všechna smažené jídla ( samozřejmě řízky, sýry, hranolky, bramborák, lívance, palačinky, koblížky atd.) a  alkohol všeho druhu.

Omezit Luštěniny, kynutá těsta a čerstvé pečivo, čokoláda, kakao ve větším množství.

Z ovoce je potřeba vyloučit všechny bobulovité (angrešt, rybíz červený i černý, omezit borůvky atd.) a všechno ovoce a zeleninu, která je kyselá (citron, pomeranč, rebarbora atd.).

Podle váhy člověka upravíme množství nezbytné potravy tak, abychom se nepřejídali a to ani povolenými potravinami.

Co tedy můžeme:

Můžeme se řídit dietou jaterní nebo dietou při disfunkci slinivky či žlučníku. Tyto letáky s těmito dietami jsou běžně v čekárnách obvodových lékařů a určitě lékařů specialistů.

Zařadit jednou týdně jednodenní hladovku doplněnou pitím čisté vody nebo ovocnými a zeleninovými šťávami z povolených druhů je více než žádoucí. Je možné také pít bylinkové čaje určené ke zklidnění jaterní, slinivkové nebo žlučníkové koliky a to pouze v prvních třech měsících zahájené léčby v době jednodenní hladovky. Poté pak pít bylinné čaje na čištění krve, čaje na jaterní problémy.

Podáváme tělu zvýšené dávky vitamínu C.

Polévky připravujeme z obilovin, pečiva, brambor, brokolice, kyšky, jogurtu nebo tvarohu. Zelí, kapustu, cibuli, po kterých mívají nemocní velmi často nadýmání, nepodáváme.
Jinak používáme všech druhů zeleniny. Nikdy však nedusíme s tukem, ani neosmažujeme, jen vaříme. Polévky zahušťujeme moukou na sucho opraženou a až do hotových přidáváme čerstvé, nepřepalované máslo. Obsah tuku v polévkách již nezvyšujeme přidáním žloutků a smetany, i kdyby to prospělo chutnosti polévky.
Do polévek se doporučuje občas přidávat sušené droždí, které je bohaté vitamíny skupiny B, jejichž potřeba je u této diety zvýšena. Sušené droždí je i chuťovým přínosem, neboť dodává polévkám výraznější chuti, připomínající masové vývary.

Maso má být pro tuto dietu libové ( kuřecí, slepice, králík nebo netučné ryby). Hlavním pravidlem je, abychom se vyvarovali přepalování tuků. Proto maso buď vaříme, nebo je pečeme i dusíme bez tuku a opékáme na suché pánvi. Šťávu zahušťujeme moukou na sucho opraženou a čerstvé máslo přidáváme těsně před podáváním. Maso s vyšším obsahem tuků, jako je vepřové, skopové, husa, kachna, tučná slepice, uzené maso, tučné ryby jako losos, úhoř, tuňák - nepodáváme. Ostatní druhy masa používáme v nejrozmanitější úpravě. Aby se dosáhlo jejich větší chutnosti i pestrosti při přípravě, doporučují se různé obměny se zeleninou.

Kořeníme kmínem, majoránkou, vývarem z hub. Dovolen je i křen. Ostrého koření však nepoužíváme.

Chceme-li maso vystřídat jídlem bezmasým, nahradíme bílkoviny tvarohem a Tofu sýrem, Seitanem, Šmakounem (vegetariánská velice chutná náhražka kuřecího nebo králičího masa, běžně dostupná v prodejnách zdravé výživy a v Tescu), Robi masem ve formě plátků, nudliček nebo i ochucených polotovarů a nebo sojovým masem ( toto je však potřeba vyzkoušet, má tendenci nadýmat). Při přípravě bezmasých hlavních jídel pamatujeme na omezování vajec a tuku (nákypy, pudinky připravujeme bez třeného základu). Výběr zeleniny a ovoce k přípravě samostatných jídel je téměř neomezený, vyhýbáme se jen velkým dávkám nadýmavých druhů.

Knedlíky kypříme sodovkou, kypřícím práškem nebo sněhem z bílků, nedoporučujeme je kypřit droždím. Kromě houskových knedlíků připravujeme také knedlíky bramborové, které doplňujeme krupicí, krájenou houskou a strouhankou. Můžeme do nich přidat i tvaroh, čímž zvýšíme podstatně jejich bílkovinnou hodnotu.

Brambory můžeme podat vařené nebo jako kaši. Pečeme-li je, tedy bez tuku, ať již ve slupce nebo loupané. Brambory opékané na tuku jsou i pro tuto dietu nevhodné. Chutnou přílohou jsou též jáhly, které dusíme obdobně jako rýži nebo kroupy.

Omáčky připravíme z mouky na sucho opražené, ředíme je sojovým mlékem, vývarem ze zeleniny případně jogurtem nebo kefírem (tyto zakyslé mléčné produkty přidáváme do horkého a ne vařícího, jinak se srazí a přidáme trochu cukru, aby se skryla přirozená kyselost). Zlepšování smetanou nedoporučujeme pro zvyšování tuků. Mastíme je zásadně máslem, které přidáváme až do hotových pokrmů.

Výběr zeleniny je téměř neomezený. Kromě zelí, kapusty a okurek podáváme ostatní druhy zeleniny v nejrůznějších úpravách. Zeleninové pokrmy mastíme máslem nebo olivovým olejem, které přidáváme až do hotových pokrmů, takže se při dušení nepřepalují. Přednost dáváme jídlům zeleninovým přírodním, tj. bez mouky nebo s jejím minimálním přídavkem. Smažení a pečení zeleniny na oleji není dovoleno.
Saláty připravujeme ze všech druhů vařené zeleniny. Syrové saláty připravujeme z jemně strouhané mrkve, brukve, dále z hlávkového salátu a čínského zelí. Kyselíme je velice opatrně citrónovou šťávou nebo kyselinou citrónovou, ne octem.

Bylinná léčba:
Čajová směs 1:

20g      Zemědýmu lékařského (Fumaria officinalis L.) nať- ve vysokých dávkách jedovatá bylinka!!!

10g      Dub letní (Quercum robur L.) kůra.
50g      Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica L.) nať.
30g      Měsíčku lékařského (Clendula officinalis) okvětní lístky.
30g  Vlaštovičníku většího (Chelidonium majus) nať - pozor jedovatá bylinka!!!

40g      Tužebník jilmový (Filipendula ulmaria L.) nať nebo květ nebo dohromady.

20g      Ořešák královský (Juglans regia) oplodí.
30g      Vrba bílá (Salix alba L.) kůra.
30g      Rozrazil lékařský (Veronica officinalis L.) nať.
20g      Řebříčku obecného (Achillea millefolium) nať.

Bylinky se důkladně promísí, na jeden šálek použijeme vrchovatou čajovou lžičku zalijeme vroucí vodou a necháme tři minuty vyluhovat. Pak scedíme do termosky a  přes den pijeme průběžně po doušcích jeden a půl až dva litry čaje.
Pokud vám tato směs jakéhokoliv důvodu nesedí zkuste následující:

 
Čajová směs 2:

50g    Sarsaparila kořen (Radix sarsaparillae) neboli Přestup révový (Smilax sarsaparilla)

20g      Smetánka lékařská - pampeliška (Taraxacum officinalis) list i kořen.

15g      Meduňka lékařská (Melissa officinalis) nať.

10g      Lopuchu většího (Arctium lappa L.) kořen.

5g   Vlaštovičníku většího (Chelidonium majus) nať- pozor jedovatá bylinka!!!

Pokud vám i tato směs jakéhokoliv důvodu nesedí zkuste následující:

 Čajová směs 3:

50g      Sarsaparila kořen (Radix sarsaparillae) neboli Přestup révový (Smilax sarsaparilla)
20g      Čekanky obecné (Cichorium intybus L.) nať.
15g      Dobromysl obecná (Origanum vulgaris L.) nať.
10g      Jehlice trnitá (Ononis spinosa L.) kořen.

5g        Zemědýmu lékařského (Fumaria officinalis L.) nať- ve vysokých dávkách jedovatá bylinka!!!

Čajovou směs 2 a 3 připravujeme stejně a to tak, že:

jedním šálkem vroucí vody přelijeme jednu polévkovou lžíci čajové směsi necháme vychladnout, pak scedíme a pijeme 3x denně před jídlem.

 

Pokožku je potřebné dvakrát denně natřít mastí doma připravenou z:

V odšťavovači odstředíme šťávu z čerstvé nati vlaštovičníku a 5g této odstředěné šťávy vmícháme do 50g střevního vepřového sádla. Mast uchováváme v chladničce. Nezapomeňte odšťavovač řádně vyčistit, jelikož šťáva z vlaštovičníku je jedovatá!

Kdyby vám tato mast nedělala dobře je možno stejným způsobem udělat jinou, kde vlaštovičník nahradíme Slézem přehlíženým (Malva neglecta). Výbornou bylinkou, která má výborné výsledky v léčbě je také KUSTOVNICE ČÍNSKÁ,

Kdyby ani tato nebyla ta pravá pro vás, tak můžete vyzkoušet psoritická ložiska potírat kličkovým kukuřičným olejem, který je běžně dostupný ve veterinárních lékárnách.

Také výborné výsledky má olej z konopí setého (Canabis sativa L.), ale to tady uvádím jen jako informaci, jednak vůbec nevím, kde by se tento dal sehnat a za druhé, zřejmě by se člověk dostal do rozporu se zákonem.

Teď jen hodně trpělivosti a disciplíny a nečekejte jakékoliv výsledky dříve než za 6 měsíců. Obecně ale platí, že čím je psoriasa starší, tím déle trvá než ustoupí. Čím je více psoriatických ložisek nebo čím je větší postižená plocha kůže, tím déle bude léčba trvat. Budete-li však vytrvalí a důslední, výsledky se musí dostavit a taky se dostaví.  

  Nahoru


















28.08.13 17:07
jan1212
Má zimní verze

Má zimní verze

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (17415 | 35%)
Ne (15542 | 32%)
KNIHCENTRUM.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one