V této těžké době zdravotnických experimentů, kdy mnozí mají těžké dilema, zda jíst nebo se léčit, dovoluji si nabídnout zdarma alternativu na těchto stránkách. Já zdarma můžu, nejsem vázán Hippokratovou přísahou a lékařskou komorou.

TŘEZALKA TEČKOVANÁ

(HYPERICUM PERFORATUM L.)

Obrázek ZDE

Vědecká klasifikace:

Říše:                          rostliny (Plantae)

Podříše:                     cévnaté rostliny (Tracheobionta)

Oddělení:                   krytosemenné (Magnoliophyta)

Třída:                         vyšší dvouděložné (Rosopsida)

Řád:                           čajovníkotvaré (Theales)

Čeleď:                        třezalkovité (Hypericaceae)

Rod:                           třezalka (Hypericum)

Binomické jméno:      Hypericum perforatum

 

Lidové názvy třezalky tečkované

Třezalce tečkované se často také říká arnika nervů, bylina sv. Jana, bylina svatojánská, čarovník, červenej zvoneček, děravec, dřezalka, Janův olej, koření matky Boží, koření postřelené (prostřelené), koření psotníkové, koření sv. Jana, krev sv. Jana, krevníček, krevník, krvavník, křížek, květy sv. Jana, kvítí panny Marie, láska, laskavý koření, lubovník, milovníček, potratnice, prostřelenec, pupková bylina (Kamerarius), střezalka, svatá bylina, svatojánské koření, svatojánské kvítí, trezalka, třesavice, zděšenec, zvonček červený, zvoneček sv. Jana, zvoneček červený, zvonečkové koření, zvonečky.

 

Popis

Lodyhy jsou přímé, 20-80 cm vysoké, oblé, se dvěma podélnými úzkými lištami, lysé, nahoře větvené, ± žláznaté, dole s četnými jalovými prýty. Listy jsou vstřícné s podlouhle vejčitou čepelí, dole ± přisedlé, horní kratičce řapíkaté, celokrajné, lysé, prosvítavě tečkované siličnými nádržkami. Květenství tvoří hustý vrcholík z vidlanů, resp. ze šroubelů. Květy jsou obojaké, paprsčité, v Ø 15 – 35 mm, s volnými obaly, pětičetné, na stopkách s černými žlázkami. Kališní lístky jsou podlouhlé až čárkovité, celokrajné a korunní šikmo elipčité, alespoň na jednom kraji vroubkované, zlatožluté, na obvodu černě žláznatě tečkované. Tyčinky jsou četné (50 – 100), trojbratré. Semeník je svrchní ze 3 plodolistů, trojpouzdrý s nákoutními semenicemi a s volnými čnělkami. Plodem je vejcovitá, přehrádkosečná tobolka na povrchu zřetelně tečkovaná, s vytrvávajícím kalichem, někdy i korunou a se zbytky tyčinek. Semena jsou četná, válcovitá, tmavohnědá až černá se síťnatě jamkatým osemením.

 

Výskyt

V ČR je hojná na křovinatých stráních, sušších loukách, pastvinách, vřesovištích, ve světlých lesích a pasekách od nížin až po hory. Často se vyskytuje na druhotných stanovištích při cestách, v příkopech, na železničních a silničních náspech a pobřežních hrázích. Druh roste na většině území Evropy, západní a Střední Asie až do Altaje a Sajanského pohoří, dále až v Mongolsku, Džungarsku a na jihu Himálaje, izolovaně v severozápadní Africe. Zavlečeně a zčásti zdomácněle ve východní Asii, v Severní a Jižní Americe (až do jižní Chile), v Austrálii a na Novém Zélandě. V Kanadě a v USA místy jako obtížný plevel.

 

Sběr a sušení

Nezdřevnatělou kvetoucí nať sbíráme v červenci a srpnu ráno, nejlépe hned za rozkvětu, když sejde rosa tak, že ji stříháme nůžkami. Svazečky třezalky se suší ve stínu na dobře větraném místě, neboť na slunci ztrácí rostlina barvu. Teplota by při umělém sušení neměla přesáhnout 35 stupňů. Správně usušená třezalka si zachovává původní zbarvení, je téměř bez zápachu a má trpce nahořklou chuť.

Jaké jsou účinky a jak se používá v tradiční medicíně

Drogou je rozkvétající nať (Herba hyperici), bez dolních holých dřevnatých částí lodyh. Droga je světle zelená se zlatožlutými květy. Přítomnost zhnědlých listů a květů nebo přítomnost zralých plodů svědčí o špatném sběru a sušení nebo o sběru překvetlé natě. Droga je téměř bez pachu a hořce a později i svíravě chutná.

Droga obsahuje:

± 0,1% antracénových derivátů (emodiantron, hypericdehydrodiantron, hypericin, pseudohypericin, hyperon, hyperforin)

± 0,7% i více flavonoidů (hyperosid, rutin, kvercitrin), katechinové třísloviny a látky doprovodného charakteru.

Třezalka se používala v lidovém léčitelství odnepaměti. Ba co víc, byla považována za kouzelnou bylinu, které našla často uplatnění v magii. Její použití bylo široké. Počínaje ochranou před bleskem a konče pomocí při napravování náměsíčníků. Předepisuje se samotná jako odvar nebo jako součást čajových směsí, popřípadě hromadně vyráběných léčivých přípravků. V malých žlázkách je obsažené červené barvivo hypericin, nazývané krev svatého Jana.

Používá se jak vnitřně, nejčastěji ve formě čaje (nálevu), tak zevně.

Jsou dvě dominující vlastnosti přípravků z třezalky:

1.)  účinek na nervová onemocnění

2.)  protimikrobiální a hojivý účinek při vnitřním i zevním použití.

Vnitřně: Třezalka ve smyslu bylinkářském čistí krev - podporuje látkovou výměnu, působí jako antibiotikum se silnými protizánětlivými účinky. Vnitřně se užívá jako čaj doporučovaný při léčbě žaludku a dvanáctníku, zánětech žlučníku, vředové chorobě, žaludeční neuróze, tedy při zažívacích obtížích, nedokonalém trávení, nechutenství a nevolnosti od žaludku. Třezalka totiž obsahuje látky schopné působit na některé problémové bakterie, např. i na obávaného původce žaludečních vředů Helicobacter pylori. Značné naděje vyvolalo i zjištění možnosti účinku na viry (včetně HIV) a dokonce i na některé nádory. Za hlavní účinnou látku odpovědnou za všechny tyto efekty byl považován zejména hypericin a jeho deriváty.

Také se užívá proti roupům a škrkavkám, ale zde se dá použít nálev z drogy až u dětí ve školním věku, protože menší děti drogu dobře nesnášejí a trpí po ní nauzeou (pocit nevolnosti a nutkáním na zvracení) a zvracením.

Zevně: se používá olejový výtažek z třezalky (většinou z čerstvé natě) nebo mast s výtažkem z třezalky jako prostředek k hojení ran, bércových i jiných vředů, na hemoroidy, omrzliny i popáleniny.

V poslední době se zjistilo, že třezalka obsahuje celý komplex látek, které příznivě ovlivňují naši nervovou soustavu, tlumí strach a nervozitu, pocity marnosti, lehké formy ADHD, ADD, LMD a Touretteova syndromu, stres, má antidepresivní účinek a celkově zklidňuje. Toho si již všimli někteří výrobci a tak kromě tradičních čajů můžeme užívat i třezalkové tablety nebo dražé. Přípravky z třezalky působí blahodárně i v období klimaktéria.

Za hlavní účinnou látku odpovědnou za všechny tyto efekty byl považován zejména hypericin a jeho deriváty. Avšak nedávno byla v třezalce objevena nová, chemicky zcela odlišná látka – hyperforin, který má rovněž silnou antimikrobiální aktivitu a navíc se mu přisuzuje rozhodující podíl na antidepresivním působení. Hyperforin je však látka velmi nestálá a proto se jen velmi těžko a za specifických podmínek dá samostatně izolovat, čili hyperforin lze obecně využít pouze jen jako součást třezalkového komplexu.

POZOR! Přípravky z třezalky mohou ovlivnit působení řady léků, konkrétně například indinaviru (proti AIDS) a cyclosporinu (imunosupresivní látka užívaná po transplantacích)

Příprava čaje

Dvě čajové lžičky sušené třezalky spaříme asi 200 ml vroucí vody. Nápoj se nechá čtvrt hodiny vyluhovat a pije se scezený a vlažný po doušcích, v dávce 2 až 3 šálky během dne.

Příprava oleje

Čerstvé květy se macerují až 8 týdnů kvalitním stolním olejem (olivovým, světlicovým, slunečnicovým, lněným) tak, že se čirá sklenice nebo láhev naplní květy střiženými i s asi 7 cm natě a zalijí se olejem. Celá sklenice se nechá na slunci tak dlouho, až se olej zbarví do červenohněda (asi 7 týdnů). Alespoň jednou denně jemně sklenicí zatřeseme, aby se uvolnily z oleje plynové bublinky. Pak se nechá úplně v klidu, asi týden odpočinout mimo slunce a pak se scedí a přelije do tmavé sklenice nebo láhve, ale výborná je též keramická či porcelánová karafa a uloží se do chladu a temna (chladnička, studený sklep).

Užití Třezalkového oleje. Hlavními účinky jsou v tomto případě podpora a urychlení hojení ran a tlumení bolestí. Třezalkový olej se doporučuje především jako mazání na revma, vykloubeniny, výrony, modřiny a otoky vzniklé pohmožděním či naražením, kde se aplikuje formou obkladů. Potírají se jím menší poranění kůže a popáleniny, ale je také vhodný na štípnutí a bodnutí hmyzem, kde omezuje nepříjemné otoky a svědění.

Olejový výtažek

 Nať (Herba hyperici) s květem (Flos hyperici), bez dolních holých dřevnatých částí lodyh se odšťaví v odšťavovači a získaná šťáva přeceděná přes husté plátýnko se nechá sedimentovat asi tři hodiny, pak se sebere asi horní centimetrová vrstva a přelijeme do jiné vysoké nádoby nejlépe skleněné, po dalších třech hodinách sebereme mastné vrstvy a ještě nejméně jednu hodinu sbíráme mastné oka z hladiny. Tuto sebranou mastnou vrstvu přelijeme do velmi tenké a vysoké skleněné nádoby až trubice (měrné válce, skleněné trubky apod.) necháme proběhnout oddělení sedimentací (asi jednu hodinu) a sebereme pouze mastnou vrstvu. Na jeden mililitr kvalitního olejového výtažku, potřebujete asi kolem 1/4 l třezalkové šťávy.

 

Užití olejového výtažku je shodné jako u Třezalkového oleje jen se liší ve vyšší účinnosti, což může být někdy i nebezpečné a to hlavně tam, kde chybí zkušenosti s touto léčbou. Obzvláště výhodný je hlavně u popálenin vyšších stupňů a zvlášť úporných, vírových onemocnění kůže (např. opar), nebo bakteriálních onemocnění kůže (např. růže), či vředů. Vždy je ale nutné, předem zjistit citlivost léčené osoby na tento výtažek.  

 

26.04.09 21:58
jan1212
Má zimní verze

Má zimní verze

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (17688 | 36%)
Ne (15543 | 32%)
KNIHCENTRUM.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one