V této těžké době zdravotnických experimentů, kdy mnozí mají těžké dilema, zda jíst nebo se léčit, dovoluji si nabídnout zdarma alternativu na těchto stránkách. Já zdarma můžu, nejsem vázán Hippokratovou přísahou a lékařskou komorou.

ŽAMPION POLNÍ

(AGARICUS CAMPESTRIS L. ex FR.)

Slovensky: Pečiarka polná

Klobouk má široký 40-120mm, zprvu kulovitý, později polokulovitě vyklenutý na okraji dlouho podvinutý, nakonec ploše rozložený, masitý a pevný, bílý, někdy nažloutlý nebo na temeni jemně hnědavě šupinatý. Při pomačkání nemění barvu Pokožka klobouku je tlustá, hedvábně vláknitá a dá se sloupnout. Lupeny jsou dosti vysoké (8-10 mm), husté, slabě vyklenuté, při třeni volné, zpočátku růžové později čokoládové a černohnědé. Třen je dlouhý 40-80 mm a tlustý 20-40 mm válcovitý, plný, vylomitelný z klobouku, bílý s menším blanitým a také bílým prstenem, dole rezavě hnědavý a často ztenčený. Dužnina je tuhá, bílá, při kraji tření a nad lupeny na řezu načervenalá, jemná, příjemně (žampiónově) voní a chutná Výtrusy jsou velké 7-9 x 5-6 jim, vejčitě elipsoidní, hladké, červenohnědé Výtrusný prach je tmavohnědý. Žampion (pečárka) polní roste především na polích, lukách a na pastvinách v kruzích, pruzích a velkých skupinách, hlavně po vydatnějších deštích, od květní do října, nejvíce v červenci a srpnu. Žampion polní je jedlý a je nejvíce sbíraným druhem žampionů. V kuchyni jí všestranně použitelný jak čerstvý, tak konzervovaný. Pro přípravu pokrmů ze žampiónů je mnoho kuchařských předpisů. Velké, již rozprostřené plodnice lze dobří připravit jako vídeňský řízek (podobně jako bedly), mladší plodnice lze plnit různý mi náplněmi a zapékat. Mladé plodnice jsou chutné v octovém nálevu, starší s< mohou usušit, rozdrtit na prášek a používat jako koření. Jako všechny bílé žampióny i žampion polní se může zaměnit za bílé faloidní muchomůrky a také za mírně jedovatý žampion zápasný (tab. 73). V této knize jsou uvedeny především druh; žampionů (pečárek) ze seznamu tržních hub. Jedlé jsou ale i další druhy a variety Používáme zde obou názvů, ačkoliv doporučujeme český název pečárka pro druh; rostoucí v přírodě a žampion pro pěstované druhy (kmeny).

Pro léčení můžeme použít tuto známou houbičku a to tak, že tuto houbu rostlou v přírodě nakrájíme nerezovým nebo stříbrným nožem na tenké plátky a usušíme jako běžné houby. Houbičku přesušíme v troubě a pak rychle než zchladne umeleme na jemný prášek. Pozor dáme na mlecí kameny v mlýnku, nesmí být železné, ale mohou být kamenné nebo z nerezové oceli. Namletý prášek z žampionu ihned po umletí uzavřeme do sklenice se zabroušeným hrdlem a dokonale uzavřeme, protože prášek je hydroskopický (natahuje do sebe vzdušnou vlhkost) a zvlhlý má tendenci plesnivět. Tento prášek užíváme každé ráno před jídlem na špičku nože. Mírní projevy alergických reakcí.

13.03.08 23:36
jan1212
Má zimní verze

Má zimní verze

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (17688 | 36%)
Ne (15543 | 32%)
KNIHCENTRUM.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one