V této těžké době zdravotnických experimentů, kdy mnozí mají těžké dilema, zda jíst nebo se léčit, dovoluji si nabídnout zdarma alternativu na těchto stránkách. Já zdarma můžu, nejsem vázán Hippokratovou přísahou a lékařskou komorou.

Draslík

chemická značka K, (lat. Kalium)

je velmi důležitým prvkem z řady alkalických kovů, hojně zastoupený v zemské kůře, mořské vodě i živých organizmech. Autorem jeho českého a slovenského názvu je Jan Svatopluk Presl.

Základní fyzikálně - chemické vlastnosti

Atomové číslo:

19

Relativní atomová hmotnost:

39,0983 amu

Elektronová konfigurace:

[Ar] 4s1

Skupenství:

Pevné

Teplota tání:

63,38 °C (336,53 K)

Teplota varu:

759 °C (1 032 K)

Elektronegativita (Pauling):

0,82

Hustota:

0,89 g/cm3

Registrační číslo CAS:

7.9.7440

Specifické teplo:

0,177

Atomový poloměr:

2,33 Å (2,33*10-10m)

Iontový poloměr:

1,33 Å (1,33*10-10m)

Skupenské teplo tání:

2,384 kJ/g-atom

Výparné teplo:

79,1329 kJ/g-atom

Ionisační energie M→M+:

416,49 kJ/g-atom

Normální potenciál:

-2,9 V

Hydratační teplo:

342,965 kJ/g-ion

 Draslík je měkký, lehký a stříbrolesklý kov, který lze krájet nožem. Je měkčí než mastek, lithium i sodík a jeho tvrdost se Mohsově stupnici pohybuje okolo stupně 0,5. Draslík je lehčí než voda a plave na ní. Draslík vede velmi dobře elektrický proud a teplo. Má nízký bod tání a varu ve srovnání s ostatními kovy. V jeho parách se kromě jednoatomových částic vyskytují i dvouatomové molekuly. Páry mají modrou až modrozelenou barvu. V kapalném amoniaku se rozpouští za vzniku tmavěmodrého roztoku. Elementární kovový draslík lze dlouhodobě uchovávat pouze tak, že zabráníme jeho styku se vzduchem nebo vodními parami. Obvykle se proto překrývá vrstvou alifatických uhlovodíků jako petrolej nebo nafta, s kterými nereaguje.

Draslík se v přírodě vyskytuje pouze v jednom oxidačním stavu a to jako draselný ion K+. V laboratoři lze však také připravit sloučeniny (tzv. superbáze), ve kterých může mít draslík draslidový anion K-. K tomu může dojít, protože draslík tak zaplní s-orbital a vytvoří stabilní elektronovou konfiguraci. Takovéto sloučeniny jsou však velmi nestabilní, protože draslík má nízkou ionizační energii, ale velmi vysokou elektronovou afinitu, proto dojde velmi snadno k oxidaci, a tak tyto sloučeniny patří mezi nejsilnější redukční činidla. Velmi rychle až explozivně reaguje draslík s kyslíkem na superoxid draselný a vodou na hydroxid draselný a v přírodě se s ním proto setkáváme pouze ve formě sloučenin. Reakce draslíku s vodu je natolik exotermní, že unikající vodík reakčním teplem samovolně explozivně vzplane. Draslík se také za mírného zahřátí slučuje s vodíkem na hydrid draselný KH, s dusíkem na nitrid draselný K3N nebo azid draselný KN3. Nepřímo se také slučuje s uhlíkem. Soli draslíku barví plamen intenzivně fialově, ale i při stopách sodné sloučeniny ve vzorku se plamen barví do žluta, proto je nutné se na takový plamen dívat skrz modré kobaltové sklo.

Historický vývoj

O draselných sloučeninách se zmiňuje již Starý zákon. Označují v něm látku neter vhodnou jako prostředek praní. Ta samá látka byla dobře známa i Egypťanům, Řekům a Římanům (Římané ji nazývali nitrum). Tato sloučenina je nám dnes známa jako soda - uhličitan sodný Na2CO3. V té době v sodě byl přimíchán i potaš - uhličitan draselný K2CO3, který od sebe nedokázali odlišit. V 15. století dal alchymista Geber této sloučenině název alkali.

Oddělit od sebe sodu a potaš se poprvé povedlo v roce 1702 Stahlovi a experimentálně to dokázal roku 1736 Duhamel de Monceau. Roku 1758 Mergraf odlišil oba kovy na základě plamenových zkoušek. Volný kov se poprvé podařilo připravit roku 1807 siru Humphry Davymu, který elektrolysoval kus roztaveného hydroxidu draselného v platinové misce.

Výskyt v přírodě

Draselný minerál - živec

Draslík je bohatě zastoupen na Zemi i ve vesmíru. Předpokládá se, že zemská kůra obsahuje 2,0 – 2,4 % draslíku, čímž se řadí na 6. místo ve výskytu prvků na zemi. Průměrný obsah v mořské vodě činí přibližně 380 mg K/l. Ve vesmíru se předpokládá výskyt 1 atomu draslíku na přibližně 10 milionů atomů vodíku.

Kromě významného podílu draslíku v mořské soli jej nalézáme také téměř ve všech podzemních minerálních vodách.

Z minerálů, obsažených v zemské kůře je nejznámější sylvín, chemicky chlorid draselný, KCl. Významný je také dusičnan draselný KNO3, zvaný ledek draselný. K dalším draselným minerálům patří arcanit K2SO4, kainit KCl.MgSO4.3 H2O, karnalit KCl.MgCl2.6 H2O, glaserit Na2SO4.3 K2SO4, polyhalit K2SO4.MgSO4.2 CaSO4.2 H2O, schönit K2SO4.MgSO4.6 H2O, langbeinit K2SO4.2 MgSO4, kalinit KAl(SO4)2 a mnoho živců, slíd, alkalických pyroxenů, alkalických amfibolů a zeolitů.

Draslík spolu se sodíkem patří mezi biogenní prvky a poměr jejich koncentrací v buněčných tekutinách je významným faktorem pro zdravý vývoj organizmu. Obvykle je zdůrazňována významná role draslíku, naopak vysoká konzumace sodných solí (např. kuchyňská sůl) je pokládána za zdraví ohrožující.

Účinky draslíku na lidský organizmus

A čím že je tento prvek tak nesmírně prospěšný? Draslík zajišťuje prakticky veškeré funkce v lidském organismu: podílí se na přesné funkci kardiovaskulárního systému, snižuje krevní tlak (při poruchách v zásobování těla draslíkem může dojít až k poruchám srdečního rytmu), zajišťuje svalový tonus, napomáhá celkové stabilitě vnitřního prostředí a v neposlední řadě ovlivňuje náš nervový systém.

Nevýhodou draslíku je, že se z těla vylučuje krom moči i potem. Proto je nesmírně důležité draslík doplňovat a to zejména při velké fyzické námaze, nebo v letních měsících. K tomu, aby byla hladina nitrobuněčného draslíku stálá, napomáhá speciální mechanismus v těle, „sodík-draslíková pumpa“, která je poháněna energií z ATP (adenosintrifos­fát). Tato pumpa neustále čerpá ionty draslíku do buňky a ionty sodíku ven z buňky, čímž upravuje klidový potenciál buněk. Kromě této pumpy regulují množství draslíku také naše ledviny.

Dávkování draslíku

Megamnožství

Oproti jiným vitamínům a minerálům je draslík v lidském organismu zastoupen opravdu velkým množstvím. Denně spotřebujeme cca 5 gramů, což je bezpochyby oproti hodnotám v mili- a mikrogramech obrovské číslo. Celková zásoba v těle se pohybuje okolo 3500 mmol. Koncentrace kalia v séru je 3,8 - 5,4 mmol/l. 98% kalia je uloženo intracelulárně a jen 2 % extracelulárně. Z celkového, obsahu v ICT je téměř 86 % uloženo ve svalových buňkách, kolem 6 % v játrech a přibližně stejné množství je uloženo v erytrocytech. V intracelulární tekutině je kalium volné a vázané. Kalium se váže na anionty, kterými jsou intracelulární fosfáty a bílkoviny. Poměr vázaného kalia k nevázanému je dán pH prostředím. Při nízkém pH, při stavu kyselosti nebo jinak také při stavu katabolismu dochází ke zvýšení volné resp. nevázané frakci kalia. Při vyšším pH v prostředí zásaditém neboli při stavu anabolismu se naopak zvyšuje frakce vázaného kalia na anionty. Při katabolických situacích se tedy ionty kalia uvolňují a jejich množství se v plazmě zvyšuje. Naopak, při stavech anabolismu se ionty kalia vážou a jejich obsah se v krevní plazmě snižuje.

Oproti tomu je jeho doplňování velmi pohodlné a takřka bez starostí. Draslík se nachází ve většině potravy a je v ní zastoupen v potřebném množství. Například v banánu je cca 0,3 gramu draslíku, nebo ve vařených loupaných bramborách dokonce 0,65 gramu. Mezi další potraviny bohatě obsahující draslík řadíme datle, houby, zeleninu obecně (čerstvý hrášek, kapustu), jablka, pomeranče, jogurt, kuřata, lososa, sleďe, vejce, sýry, mléko, játra, ledvinky, hrozny, obilné klíčky a šťávu z rajčat.

Denní spotřeba tedy činní průměrně 5 gramů, doporučená denní dávka je v rozmezí 2 až 5,5 gramů.

Draslík funguje nejlépe se sodíkem, poměr příjmu draslíku k sodíku je 2:1. pokud tedy více solíme, měli bychom přijímat i více draslíku.

Musíme si však dávat pozor, jelikož dávky nad 25 g jsou toxické a dávky nad tuto hranici mohou předepisovat jen zkušení lékaři a léčitelé!

Zvýšený příjem draslíku potřebujete, zejména pokud tedy hodně solíte, či trpíte průjmem či častým močením, kdy odchází z těla minerály rozpuštěné v moči. Vyšší spotřebu pocítí také především vrcholoví sportovci a fyzicky pracující lidé, kteří se při svém výkonu hodně potí.

Nedostatek draslíku

Nedostatek draslíku je paradoxně poměrně běžný a to od roku 1910, kdy byl vynalezen stroj na vymílání mouky. Jednou z příčin je totiž právě nahrazení celozrnné mouky moukou bílou, které chybí vitamín E, hořčík a draslík.

Projevy nedostatku draslíku jsou:

  1. Tachykarddie (větší počet stahů srdečního svalu nad 100/min)
  2. Arytmie (nepravidelnost v srdečním rytmu). V krajním případě může dojít až k zástavě srdce v systole (ve fázi stahu)
  3. Pokles svalového tonu
  4. Ochablost dýchacích svalů
  5. Pokles funkce ledvin
  6. Ztráta chuti k jídlu až zvracení

Nedostatek může způsobit nadměrnou únavu a slabost, netečnost, zimomřivost, žízeň, let myšlenek až psychózy, bolesti svalů bez adekvátních podnětů, nespavost, nízkou hladinu cukru v krvi, svalovou ochablost a bolestivé větry. Při nedostatku draslíku se také zvyšuje krevní tlak, který může ve svém důsledku poškozovat srdce. Srdeční mrtvice u osob mladších 50-ti let často není zapříčiněna krevní sraženinou, ale právě nedostatkem draslíku.

Předávkování draslíkem

Draslíkem se můžeme i lehce předávkovat. Hyperkalemie (nadbytek draslíku) – nastává tehdy, budeme-li užívat pravidelně více jak 25 gramů.

Hyperkalemie (nadbytek draslíku) - nastává tehdy, stoupne-li koncentrace kalia v séru nad 5,5 mmol/l.

 Příčiny hyperkalemie:

  1. Selhání ledvin, kdy se tvoří málo moči (oligurie nebo vůbec žádná moč - anurie)
  2. Adisonova choroba
  3. Podávání antagonistu aldosteronu a ostatních diuretik šetřících draslík
  4. Při stavech acidózy
  5. Při těžkých traumatech, popáleninách a obecně u všech stavů, které vykazují výrazný katabolismus
  6. Z tkání se draslík uvolňuje při dehydrataci a z červených krvinek při jejich rozpadu (hemolýze)

 Příznaky: Další příznaky jsou zvracení, průjmy. Obecné příznaky jsou slabost, únava, Nadbytek se projeví typickým brněním v končetinách, svalovými záškuby, postupnou paralýzou (ochrnutím) svalstva, pocity slabosti a citliví jedinci mohou trpět průjmy a nauzeou nebo přímo zvracením. Nadměrný přívod draslíku může způsobovat poruchy srdečního rytmu (arytmii), při koncentraci 7-13 mmol/l, kdy dochází k zástavě srdce v diastole (v roztažení) a svalovou paralýzu. U osob s porušenou funkcí ledvin (nedochází ke kvalitnímu vyměšování) se nadbytek draslíku ještě zvýrazní a může hrozit přímo otrava.

Pacientům na dialýze je třeba podávat přísně kontrolovanou dietu s nízkým obsahem draslíku.


Zdoje:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Drasl%C3%ADk

17.01.10 14:52
jan1212
Má zimní verze

Má zimní verze

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (17668 | 36%)
Ne (15543 | 32%)
KNIHCENTRUM.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one